Darujte pomoc
Pákistán: Šest měsíců na novorozeneckém oddělení v Péšávaru
Dr. Yasmine Ley se ohlíží za svou šestiměsíční misí v gynekologické a porodnické nemocnici Lékařů bez hranic v Péšávaru na severu Pákistánu, kde od července do prosince 2014 vedla novorozenecké oddělení.
„Otec dívky nezašeptal Alláhovo jméno při jejím narození.* Učinil to až pětadvacet dní poté, kdy už bylo zcela jisté, že jeho dcera bude žít a bude bez dlouhodobých následků. Pro nás všechny to byl velký okamžik,“ popisuje Dr. Yasmine Ley jednu nezapomenutelnou příhodu. „Když k nám matka dorazila, musela být v teprve devětadvacátém týdnu těhotenství. Novorozenec po porodu nevážil ani kilogram. Bylo to to nejmenší nedonošené dítě, jaké jsem kdy viděla,“ vzpomíná. Lékařský tým malé pacientce ihned poskytl nejlepší možnou péči. „Dali jsme holčičce transfúzi a udržovali jsme ji v teple.“ Dívka naštěstí na péči reagovala dobře. „Chtěla žít,“ říká Yasmine.
Těžké časy
Ještě ale nebylo vyhráno. „Dívka po dvou týdnech začala trpět spánkovou apnoe. Strávila jsem proto celé odpoledne u jejího lůžka a budila ji vždy, když přestala dýchat. Byla to těžká doba pro nás i pro její rodinu,“ vypráví Yasmine. Matka pacientky nechala své další děti doma a zůstala s novorozenou dcerou v nemocnici celé dva měsíce.
Jednoho slunného listopadového dne mohl konečně Irfan** odvést domů svou ženu i dceru, která už vážila 1,6 kg. Otec jí zašeptal Alláhovo jméno do ucha a dal jí jméno.
Tisíce velmi předčasně narozených dětí každý rok
V Pákistánu se každý rok narodí tisíce nedonošených dětí a mnoho jich také zemře. Na vině je nedostatek odpovídající péče i zdravotnických zařízení dostupných rodinám. V některých odlehlejších oblastech někdy matky musí ujít hodiny cesty, aby se dostaly do zdravotního střediska. Když je mráz a sníh, je situace ještě horší.
K vážným komplikacím také dochází po podání oxytocinu, hormonu užívaného k vyvolání kontrakcí dělohy a urychlení porodu. Často bývá smíchán s diazepamem, což je anxiolytikum podávané k uklidnění rodiček. Problém je, že právě kvůli tomuto léku děti přestávají dýchat. „Přijímáme pak novorozence, kteří už několik hodin trpí dýchacími obtížemi. Kvůli nedostatku kyslíku tyto děti postihují nevratné následky. Mnohé dokonce zemřou,“ vysvětluje Yasmine.
„Byla to moje první mise Lékařů bez hranic a právě tohle bylo to nejtěžší, s čím jsme se museli vyrovnat. My lékaři bychom měli o lidi pečovat a zachraňovat jejich životy, ne je ztrácet. Naštěstí jsme měli fantastický tým: čtyři lékařky, osm zdravotních sester a osm porodních asistentek. Střídali jsme se v průběhu dní, abychom poskytovali pacientům neustálou péči. Naší prioritou bylo sledovat matky a ohrožené novorozence nepřetržitě 24 hodin po porodu a zajistit bezchybnou hygienu. Díky našemu puntičkářskému přístupu a metodám jsme zachránili spoustu životů,“ vypovídá Yasmine. Tým také řadu postupů inovoval. Lékaři bez hranic v některých případech dovolili mužům vstoupit do ženské nemocnice. Díky tomu méně žen opouštělo zařízení proti doporučení lékaře.
Spousta mnohočetných porodů
„V Pákistánu to matky nemají lehké. Často ztratí mnoho dětí – některé z nich sedm i osm. Problémy tu představují nejen předčasné, ale i mnohočetné porody. V jednom měsíci jsme například byli svědky tří přirozených porodů trojčat. Jedna z nich jsme bohužel nedokázali zachránit. Děti musely přijít na svět nejspíš ve třicátém týdnu těhotenství. Byly strašně malé a jejich plíce se ještě dostatečně nevyvinuly,“ vzpomíná Yasmine. Lékařské týmy často kvůli špatným lékařským záznamům i péči během těhotenství přesně neví přesný věk matek a novorozenců. Tento problém se týká zejména lidí žijících v kmenových oblastech pod federální správou (FATA). Mnoho pacientů do Péšávaru posíláme z nemocnice Lékařů bez hranic v Hangu. Toto zařízení vzdálené dvě hodiny cesty po silnici nemá k dispozici novorozenecké oddělení.
„Jednou u nás žena porodila dvojčata: chlapce a dívku. Žádný z nich nevážil víc než kilo,“ vypráví Yasmine. „Matka byla pátou manželkou muže, který měl dosud jen dcery. Bylo to úžasné – vždy když přišel, něžně choval svou dceru na jedné a syna na druhé ruce. Sedával po boku svojí ženy a byl zkrátka pyšný na to, že je rodičem. Bylo to překrásné.“
* Je zvykem, že otec nebo ctěný člen místní komunity zašeptá azán (svolání k modlitbě) dítěti do pravého ucha. Modlitba obsahuje jméno Alláha, stvořitele vesmíru, a následuje jej vyznání víry: „Není boha kromě Alláha a Mohamed je jeho prorok.“
** Jméno dívčina otce.
Aktivity Lékařů bez hranic v Péšávaru
Lékaři bez hranic vedou porodnické a gynekologické oddělení s 30 lůžky v Péšávaru od května 2011. 15 lůžek má novorozenecké oddělení, kam jsou přijímány děti s vážnými zdravotními komplikacemi. Týmy Lékařů bez hranic poskytují veškerou péči zcela zdarma. V péšávarském okresu je množství soukromých porodnic. Dostat se na specializovaná porodnická oddělení je ale velice těžké pro většinu žen ze zranitelných skupin (uprchlíci, vysídlení, chudina) i pro ženy z kmenových oblastí pod federální správou (FATA). Soukromé služby si nemohou kvůli vysokým cenám dovolit a ve veřejných zařízeních se dostanou jen k nekvalitní péči.
Nemocnice Lékařů bez hranic v Péšávaru přijala v roce 2013 374 novorozenců a 3.717 žen. 40 % pacientek přišlo kvůli těhotenským komplikacím. Zdejší tým asistoval průměrně u 62 porodů týdně (dvojnásobný počet oproti roku 2012), z čehož 10 obvykle proběhlo císařským řezem.
Mateřská a dětská úmrtnost v Pákistánu
V zemi připadá na 100.000 porodů 276 úmrtí matek. Ve Francii jich na stejný počet porodů připadá 9. Přibližně jedna desetina dětí v Pákistánu zemře před pátými narozeninami. Hlavními příčinami úmrtí dětí jsou průjmy, zápal plic nebo nemoci, proti kterým existuje očkování. Téměř 40 % dětí mladších pěti let je zaostalých ve vývoji a nemá doma místo, kde se dá umýt. Zdroj informací: UNICEF.