Pozor, světe: Boj s ebolou ještě není u konce

Dr. Joanne Liu, mezinárodní prezidentka Lékařů bez hranic

Boj s největší epidemií eboly v historii je maraton, ne sprint. Před rokem jsem přijela do západní Afriky a viděla jsem, jak se virus valí celým regionem. Ničil rodiny a trhal na kusy samotné základy společnosti, zatímco se místní úřady a hrstka humanitárních organizací zoufale snažily bojovat proti tomuto neúprosnému, neviditelnému nepříteli.

Do Libérie, Guineje a Sierra Leone jsem se potom vrátila o tři měsíce později. V tu dobu tam každý týden ebolou onemocněly stovky dalších lidí. Bylo nemožné zjistit, jak se nakazili, nebo dohledat, s kým byli v kontaktu a kdo další se mohl tudíž nakazit. Mezinárodní podpora už ale tenkrát začala pomalu přicházet a probíhaly přípravy na zahájení klinických testů experimentálních léků a vakcín.

Minulý týden jsem se opět do západní Afriky vrátila. Když jsem viděla, jak daleko jsme došli, velmi se mi ulevilo. I když před sebou máme stále ještě kus cesty, dnes máme prostředky na to, abychom s epidemií mohli skoncovat.

Po několik měsíců se v regionu týdně objevovalo 20 až 30 nových případů nákazy ebolou. Minulý týden to byly jen tři. Nové řetězce nákazy se teď dají rychleji a efektivněji podchytit a my tak dokážeme sledovat šíření viru v komunitách. Národní orgány prokazují svoji schopnost pevného vedení a jednají i nadále v takovém tempu, jaké je potřeba k ukončení epidemie.

Všichni toužíme po znamení, které by signalizovalo, že konec je na dohled. Jenže jediná věc, která se v rámci této epidemie dá spolehlivě předpovědět, je její nepředvídatelnost. Ebola už byla na ústupu a pak se zase rozhořela. Často se stává, že v oblasti, která se zdá být pod kontrolou, epidemie znovu propukne kvůli jedinému nepodchycenému případu nebo pohřbu bez dodržování nebezpečnostních pravidel.

Ale prozatím nepovzbudivější signál jsou průběžné výsledky testů vakcíny proti ebole v Guineji, které byly zveřejněny před dvěma týdny – vypadají velmi slibně. I když vakcína VSV sama o sobě konec epidemie nezajistí, doufáme, že to bude jeden z dalších nástrojů, díky kterým se konečně podaří virus zastavit.

I když cítíme mnohem více naděje než kdykoli předtím, bojíme se polevit v pozornosti byť jen na okamžik. Cílem je nemít žádného nového pacienta s nákazou eboly po dobu 42 dní – dvou inkubačních dob viru, po kterých se v zemi může vyhlásit oficiální konec epidemie.

K doběhnutí cílové rovinky je potřeba vytrvalost – ne-li přímo tvrdohlavost: důkladné sledování všech, kteří přišli do kontaktu s nakaženými, rychlé rozpoznání nových případů a okamžitá reakce na ně i zajištění bezpečných pohřbů.

Hlavním klíčem k úspěchu je získání důvěry místních lidí. Pracovníci z našeho tým, který provádí zdravotnickou osvětu v guinejském Forécariahu, mi vyprávěli, jak od letošního léta, kdy se nemoc znovu objevila, každý den chodí od domu k domu a každé rodině vysvětlují, jak se virus přenáší, jaké jsou příznaky, co dělat, když někdo onemocní, a jak se o takové lidi bezpečně postarat.

Alessandro Siclari/MSF

Osvětový pracovník Musa vysvětluje dětem v komunitě v Sierra Leone, jak poznat příznaky eboly a jak se před nemocí chránit.

Příběhy, které slýchají od některých vesničanů, mohou znít poněkud překvapivě, vzhledem k tomu, jak dlouho už epidemie trvá: pochyby o tom, zda je ebola reálná, fámy, že nemoc šíří cizinci ve skafandrech nebo že ji lze vyléčit tradiční medicínou. Ale ukázalo se také, že naslouchat a mluvit s lidmi přináší výsledky.

Pravdou je, že ebola bude na životy lidí dopadat mnohem déle, než bychom si kdy představili. Zdravotnické systémy Guineji, Libérie a Sierra Leone, které byly slabé již před vypuknutím epidemie, jsou v troskách. Stovky zdravotnických pracovníků tragicky zemřely. Pacienti, kteří nad nemocí zvítězili, přitom stále potřebují naši pokračující podporu. Nejdřív museli virus porazit, teď se musejí poprat se zdravotními komplikacemi, kterým ještě plně nerozumíme. Musí se také vypořádat se stigmatem ve svých komunitách.

Fernando Calero/MSF

Libérie: Dr. Liu s Evelyn Sonpon, která nad ebolou zvítězila.

Čtyři z deseti lidí v Sierra Leone znají někoho, kdo zemřel, byl v karanténě nebo ebolu přežil. Západoafrické národy truchlí, ale i přesto nadále ukazují obrovskou odvahu a odhodlání.

Ebola se sice mohla stáhnout z novinových titulků, ale nikam nezmizela. Nevíme jak daleko je cílová čára, ale víme, že k jejímu dosažení je potřeba, aby jak místní, tak mezinárodní aktéři – zkrátka všichni, kdo se podílejí na boji s nemocí, nasměřovali veškerou energii na udržení tempa. A urychlením používání nové vakcíny v postižených zemích můžeme pomoci prolomit řetězce přenosu viru a chránit pracovníky v první linii boje s nemocí.

Naše týmy s epidemií eboly bojovaly od samého začátku. A zůstanou až do konce jako praví běžci na dlouhou trať.

Článek byl poprvé zveřejněn 12. srpna 2015 na http://time.com/3994353/ebola-epidemic-msf.