Příběh zoufalé porodní asistenky
V levém rohu mateřského oddělení zdravotního střediska Dolo Ado probíhá emotivní rozhovor. Porodní asistentka Lékařů bez hranic Aisha Akello mluví se ženou sedící na nemocničním lůžku. Na rozdíl od ostatních pacientek, které na postelích leží vedle svých novorozenců, je tady Rabiya Osman (23) sama. Je vyčerpaná a pobledlá. Trochu roztěkaně poslouchá, co jí Aisha říká – je hluboce ponořená do vlastních myšlenek. Stydlivě se podívá porodní asistentce do očí a přikývne. Před dvěma dny Rabiya rodila doma, bydlí přitom jen 200 metrů od střediska. Porod trval hodiny a došlo při něm ke komplikacím, s nimiž si tradiční porodní bába nedokázala poradit. Matka o své dítě přišla a sama upadla do bezvědomí kvůli silnému krvácení.
„Když ji do zdravotního střediska příbuzní přinesli, byla na pokraji smrti,” vypovídá Aisha. „Nadměrně krvácela, měla velmi málo krvinek a byla v bezvědomí. Pokusili jsme se krvácení zastavit, byla ale už těžce anemická. Potřebovali jsme jí dát transfúzi, rodina ale bohužel nesouhlasila. Když se Rabiya opět probrala, hodiny jsme se ji a její rodinu přesvědčovali, ale všechny snahy byly marné.”
Příběh Rabiy je podobný případům mnoha žen, které Aisha každý den ošetřuje. „Řada žen na porodním sále nesouhlasí se zásadními zákroky, které pomáhají zachraňovat životy, jako jsou transfúze krve nebo císařský řez,“ říká. „Často nakonec souhlasí velmi pozdě, když už je dítě mrtvé nebo matka v kritickém stavu.“
Podle Aishy pramení nedostatečná informovanost a strach z porodů ve zdravotních centrech z tradiční víry, že domácí porody jsou bezpečnější. Ženy se porodu v lékařských zařízeních vyhýbají. Důležitá rozhodnutí navíc nedělají ony samy, ale muži, což celou situaci komplikuje. Rozhodování, do kterého je zapojena řada lidí, zabere mnoho času, který by mohl být věnován záchraně matky s dítětem. Aisha pracuje jako porodní asistentka už více než 13 let, z čehož 7 let spolupracuje s Lékaři bez hranic. Pracovala v nejrůznějších zemích včetně Ugandy, Nigérie, Jižního Súdánu, Súdánu nebo na jihu Etiopie, kde působila ještě před současnou misí v Dolo Ado.
Ve srovnání s různými dalšími zeměmi hodnotí mateřskou úmrtnost v oblasti jako jednu z nejvyšších a práci zde jako tu z nejnáročnějších. „Ženy umírají kvůli komplikacím, jako jsou překážka v porodních cestách, preeklampsie nebo poporodní krvácení. Tyto komplikace umíme zvládnout, ženy ale přicházejí pozdě a naše možnosti jsou potom omezené,” poznamenává Aisha. „Kdyby dorazily včas, zachránili bychom život jim i jejich dětem. Jsem smutná, když vidím matky umírat kvůli problémum, kterým se dá předejít, jen kvůli nedostatečné informovanosti. Je to srdcervoucí. Občas jsem v noci vzhůru a přemítám o událostech, které se staly. Přemýšlím o tom, jak zabránit úmrtím matek, kterým by se dalo předejít.”
V prosinci 2014 spustili Lékaři bez hranic program, v němž tradiční porodní asistentky vzdělávají komunitu a podílí se na osvětových aktivitách. Celkem jich bylo vyškoleno 11 a na každou vesnici v okolí Dolo Ado tak připadá jedna. Zprávy ukazují, že od začátku osvětových aktivit stoupl počet porodů ve zdravotnických zařízeních z 18–20 na 50–70. Jen v březnu až květnu přišlo do střediska rodit 54, 70 a 51 žen. Komunitní zdravotní pracovníci doprovází matky na kliniku a pomáhají se vzděláváním v oblasti péče o matku a dítě. Stejně tak ve středisku pomáhají s porody i předporodní a poporodní péčí.
Je to krok správným směrem a Aisha doufá, že se do nemocnice podaří přivést více matek nejen k porodu, ale i k předporodní, poporodní péči a k imunizaci jejich dětí.
Město Dolo Ado leží v oblasti Liben v etiopském federálním státě Somalia, kde žije okolo 130.000 lidí. Lékaři bez hranic na místě působí od roku 2009. Poskytují primární a sekundární zdravotní péči na poliklinice v Dolo Ado. Ve spolupráci s etiopskou vládou a UNHCR doručují humanitární a lékařskou pomoc somálským uprchlíkům v táborech Buramino a Hiloweyn.