Svědectví vítěze nad ebolou: „Zase naživu“

Umaru pochází ze Sierra Leone. Na konci února 2015 opustil ebolové centrum Lékařů bez hranic v hlavním městě Freetownu. 22letý Umaru od té doby každý týden dochází na kliniku Lékařů bez hranic pro ty, kdo ebolu přežili. Ve své rodině byl jediný, kdo ze čtyř nakažených nad nemocí zvítězil.

Před několika týdny onemocněl můj bratr. Hodně zvracel a jednou pozvracel i mě. Myslím, že tak jsem se ebolou nakazil. Za pár dní mě rozbolela záda, začala mě bolet hlava, měl jsem horečku a pak jsem i já začal zvracet. Všichni byli vyděšení.

Probdělé noci v ebolovém centru

Nemohl už jsem zůstat doma, a tak jsem se rozhodl vypravit do ebolového centra Lékařů bez hranic. Tam mi odebrali vzorek krve – test na ebolu byl pozitivní. Poslali mě na oddělení potvrzených případů. Mnoho nocí jsem probděl, a když jsem dokázal usnout, trápily mě noční můry. Myslel jsem si, že ebolu nelze přežít. V tu dobu mezi lidmi hodně kolovaly fámy, že v centrech lidé dostávají injekce, po nichž zemřou. Jedna žena, která byla na oddělení se mnou, přišla o sedmiměsíční dceru. Říkal jsem si, co asi bude se mnou.

Zdravotní sestry a lékaři mi ale dodávali odvahu. Říkali mi: „Neboj se a doufej.“ Nakonec mě po 15 dnech v centru mohli propustit. Když mi Lékaři bez hranic dali potvrzení, že jsem se z eboly vyléčil, byl jsem nadšený. Brzy mi ale došlo, že nebude tak jednoduché vrátit se zpět k normálnímu životu.

Nelehký návrat domů

V první řadě, když jsem centrum opustil, pořád jsem cítil únavu a zvracel jsem. Doktoři z týmu Lékařů bez hranic mi dali prášky proti průjmu, zvracení a bolesti břicha. Tyhle příznaky už teď nemám. Myslím, že jsem měl štěstí, protože mě nepostihly žádné kožní nebo oční infekce, které trápí mnoho přeživších. Před ebolou jsem měl 52 kg a teď vážím 60 kg, takže nabírám síly (nebo tloustnu)!

Obával jsem se také toho, že se mě lidé mohou bát nebo si můžou myslet, že na ně nemoc přenesu. Ještě pořád občas probdím noc. Většina lidí mě ale přijala zpátky – mají mě za hrdinu, protože jsem ebolu překonal. Mí přátelé mě navštívili v léčebném centru i doma po návratu zpátky. Jsou to opravdoví přátelé. Můj domácí byl taky šťastný, že jsem přežil. Lidé, co měli ebolu, jsou často vyhnáni z domova, takže jsem měl štěstí.

Většina mojí rodiny byla šťastná, že mě vidí. Povzbuzovali mě, abych jedl, protože jen tak můžu znovu nabrat síly. V tu samou dobu ale otec zakázal mému mladšímu bratrovi, aby mě navštěvoval, přestože jsem už byl zdravý. Můj starší bratr mě také opustil, protože má strach. Vůbec se nevídáme, přestože dřív jsme všechno dělali spolu. Vyvolalo to ve mně nejen obavy, ale i vztek.

Nový impuls - kresby pomáhají v boji s ebolou

Od doby, kdy jsem opustil ebolové centrum, navštěvuji Lékaře bez hranic každé úterý. Jít na kliniku je mnohem lepší než zůstat doma. Vysedávat doma, kde se nedá nic dělat, mě stresuje. Pořád mi zbývá dostudovat, ale školy jsou kvůli ebole zavřené. Nemám z toho radost. U Lékařů bez hranic ale můžu ostatním pomáhat v boji s ebolou.

Poté, co jsem opustil ebolové centrum, jsem potkal Felixe. Je to švýcarský kreslíř, který doprovázel Lékaře bez hranic. Povzbuzoval mě, abych svou zkušenost s ebolou zachytil na kresbách. Na několika obrázcích jsem zachytil, jak jsem se nakazil, co jsem zažil v léčebném centru a jak šťastný jsem byl při propouštění.

Moje kresby doplnily brožuru Lékařů bez hranic pro ty, kdo ebolu přežili. Ta popisuje věci, které bystě měli dělat: cvičit, modlit se s ostatními a trávit čas s rodinou a přáteli. Ukazuje také to, co byste dělat neměli: pít alkohol nebo kouřit. Práce na kresbách mi ulehčila od stresu, protože jsem měl něco na práci.

Teď, když jsem nad ebolou zvítězil. chci pokračovat ve své práci a v kreslení i ve své herecké kariéře. Už jsem hrál v celkem čtyřech filmech. Náš režisér je moc rád, že jsem zpátky, zase naživu.

Integrovaná péče o přeživší

Dvě kliniky Lékařů bez hranic pro ty, kdo přežili ebolu, již ve Freetownu a Monrovii poskytly více než 1.000 ambulantních konzultací. Kombinace adekvátní zdravotní a psychologické péče je nezbytná pro podporu těch, kdo se z nemoci zotavují. Epidemie v západní Africe ještě neskončila a z ebolových center stále přicházejí noví vyléčení pacienti. Lékaři bez hranic budou pokračovat ve svých snahách, aby zajistili, že nebudou pacienti ponechání sami poté, co opustí ebolová centra.