Darujte pomoc
Sýrie: Po lokty v krvi těch, kdo se vypravili pro léky
V severním Hómsu je 8 polních nemocnic a 3 zdravotnická stanoviště. Všechna tato zařízení podporují Lékaři bez hranic. Oblast se zhruba 350.000 obyvatel je v obležení už více než rok.
Barelové bomby a střety na několika frontových liniích se pro zdejší obyvatele staly každodenní realitou, stejně jako výpadky elektřiny nebo nedostatek vody a základních potravin. Lékaři bez hranic jsou jedinou mezinárodní organizací, která podporuje sítě syrských zdravotníků v severním Hómsu. Poskytují jim zhruba polovinu léků a spotřebního zdravotnického materiálu. Lékaři bez hranic se kvůli nedostatku pravidelné podpory tamních zdravotnických zařízení a narůstajícím potřebám Syřanů rozhodli rozšířit svou pomoc. V nadcházejících měsících se týmy pokusí pokrýt 80 % potřeb nemocnic.
Doktor A. je ředitel klíčové polní nemocnice ve vesnici Al Houleh. Jde o oblast, kde v obležení žije okolo 90.000 lidí.
„V květnu 2012 jsme říkali masakr incidentu, kdy bylo během jediného odpoledne zabito 100 lidí, hlavně žen a dětí. Byl to tenkrát příšerný den, ale situace v Al Houlehu je teď ještě horší. Ve zprávách tomu říkají ‚občasné ostřelování‘, jenže ono nepřestává. Rozlišujeme jen zvuk těžkého a lehkého dělostřelectva.
Dva chirugové na 90.000 obyvatel
Tuhle polní nemocnici jsme vybudovali z ničeho. Poskytujeme pohotovostní péči a také řadu služeb, jako jsou primární zdravotní péče nebo chirurgie. Máme jen pár lůžek – stále plně obsazených.
V lednu jsme během jednoho týdne napočítali celkem 50 barelových bomb. Polní nemocnice v oblasti se zoufale snaží vyrovnat se s vysokým počtem raněných. Mají omezené zásoby i nedostatek personálu. Provedli jsme u nás spoustu operací, až příliš mnoho amputací. Ačkoli se obyvatelé vesnic navzájem dobře znají, často jen stěží poznají roztříštěná těla obětí.
Dnes máme v celém Al Houlehu na 90.000 lidí jen jednoho všeobecného a jednoho ortopedického chirurga.
Kvůli omezeným zásobám je naší prioritou zajistit léky a materiál potřebný pro chirurgickou a pohotovostní péči. Často máme problém sehnat základní materiál, jako je gáza, a to nemluvím o složitějších zásobách, třeba anestetikách. Přitom k nám navíc přichází spousta pacientů s chronickými onemocněními, děti s infekcemi dýchacích cest nebo těhotné matky, které potřebují kontrolu. Nikdo nemá peníze, aby si návštěvu u lékaře nebo léky zaplatil. Lidé jsou teď opravdu chudí.
Al Houleh v obležení
Al Houleh je obklíčený. Přes kontrolní stanoviště se nic nedostane, někdy ani krajíc chleba.
Dostat se zásobami na sever Hómsu je hodně těžké, ale situace v Al Houlehu je zcela nemožná. Geograficky je to údolí, které obklopují hory a kontrolní stanoviště. Ve skutečnosti jde o ostrov s 90.000 obyvatel, kteří jsou obklíčeni ještě víc než zbytek lidí v severním Hómsu.
Autem se sem už tři roky nedostanete. Lidé se pro jídlo, léky nebo topivo mohou vydat buď na malých člunech přes jezero Houleh, nebo jedinou blátivou cestou pěšky či na oslu. Říká se jí Cesta smrti, protože na ní číhají ostřelovači. Cokoli se k nám dostane, je potřísněné krví těch, kdo riskovali své životy a vydali se pro zásoby.
Díky podpoře Lékařů bez hranic se můžeme spolehnout alespoň na nějaké léky. Pokryjí více než polovinu našich potřeb, stále ale čelíme občasným výpadkům zásob. Nemáme možnost léky skladovat, a tak fungujeme v módu denní spotřeby. Když se navíc jen občas dostaneme k jedné krabici léků, jak bychom mohli skladovat zásoby pro 90.000 lidí?
Kontaminovaná voda a cenově nedostupné jídlo
Zdejší lidé přicházejí do nemocnice s infekcemi, protože mají k dispozici jen kontaminovanou vodu. Al Houleh býval známý díky svým polím a zemědělské produkci. Dnes je ale pro místní příliš nebezpečné vyjít do polí a sklízet úrodu. Základní potraviny, které jsou k mání na tržišti, jsou pro většinu obyvatel cenově nedostupné. Lidé k nám přicházejí kvůli špatné vodě a nedostatečné výživě.
Elektřina někdy funguje jen 2 hodiny z celého dne, jindy nejde celé týdny. Naši nemocnici zásobují generátory. Máme jen dvě novorozenecká lůžka, která jsou jediná v celé oblasti. Občas musíme do jednoho uložit dvě děti najednou. Z lékařského hlediska je to neakceptovatelné, jinou možnost ale nemáme.
Přímý útok na nemocnici
Naši nemocnici bombardovali celkem třikrát, naposledy před sedmi měsíci. Letadla přiletěla v nízké výšce a zasáhla vedlejší budovu. Dva lidé v nemocnici útoku podlehli. Proto jsme naše oddělení rozprostřeli do několika různých budov, abychom o vše nepřišli najednou během několika minut.
Pacienty vyšetřujeme od rána do večera. Dny jsou velmi dlouhé a představa, že by měl člověk čas na cokoli jiného než práci, je jen vzdálený sen. Když ale můžu, trávím volné chvíle s rodinou a přáteli. Snažím se vzpomenout na to, že jsme se kdysi měli dobře, a že se ta doba zase vrátí. To mi dává sílu pokračovat.