Uganda: Desítky tisíc lidí utíkají před násilím v Jižním Súdánu

„Utekla jsem do Ugandy kvůli násilí v Jižním Súdánu. Moje sousedy vytáhli z domu nějací muži, unesli je a zabili. Unesli i další rodiny a já se bála, že příště unesou mě,” říká 37letá Rosa z provincie Equatoria v Jižním Súdánu. Do Ugandy přijela před měsícem se svými pěti dětmi.

Rose patří mezi 172 tisíc lidí, kteří přijeli do severní Ugandy v posledních třech měsících. Všichni sem utekli z Jižního Súdánu, protože zažili podobně traumatické události nebo jim hrozilo obdobné nebezpečí.

Ugandská vláda vyhradila pro nové uprchlíky místo poblíž města Yumbe. Tyto „zóny“ známé jako uprchlický tábor Bidi Bidi se ale rychle zaplnily. Vláda proto otevírá další místa a vytváří nové „zóny“. Ti, kdo mají na starosti nově příchozí a poskytují služby uprchlíkům, jsou však zahlceni prací. Uprchlíci buď žijí bez jakéhokoli přístřeší anebo se mačkají v malých přístřešcích s ostatními rodinami. Přístup k jídlu a vodě je každodenním bojem.

Mnoho lidí onemocnělo, a proto Lékaři bez hranic společně s dalšími organizacemi otevřeli ambulantní a mobilní kliniku v táboře. Odborníci na vodu a sanitaci vystavěli po celém táboře několik latrín a navýšili objem dostupné vody každodenním dovozem 66 tisíc litrů a vystavěním vodních pump.

Bezhlavé masakry v Jižním Súdánu

Dne 8. července propuklo násilí v Jubě, hlavním městě Jižního Súdánu. Zhruba o měsíc později byla situace ve městě klidnější, ale stále napjatá. Konflikt však podnítil násilí v okolních oblastech.

Pacienti na ambulantní klinice v Bidi Bidi mluví o děsivém násilí, které se odehrálo před dvěma nebo třemi týdny.

„Pracovala jsme na poli, když jsme uslyšely výstřely. Utekla jsem z města do buše. Jak jsem utíkala, tak mě zasáhla kulka do malíčku a rozdrtila ho. Hodně to krvácelo, tak jsem použila bylinky z buše a zranění si ovázala.

Jednoho dne, zhruba před měsícem, jsme se společně se sousedkou proplížily zpátky do vesnice pro jídlo. Ozbrojení muži si mojí sousedky všimli. Zaútočili na ni a znásilnili ji. Křičela a dělala hodně hluku, takže jsem pochopila, co se děje. Lehla jsem si na zem a doplazila jsem se zpátky do buše.

To bylo naposledy, co jsem viděla svůj domov,” říká Bista Jiafri z provincie Equatoria, která do Ugandy přišla před měsícem.

Mnozí říkají, že před útěkem neměli čas sbalit si své věci nebo počkat, než se jejich příbuzní vrátí z práce. Vydali se hledat bezpečí do Ugandy. Někteří šli pěšky až devět dní. Po cestě se skrývali se před ozbrojenci v buši.

Přetížená Uganda

Na ty, kteří přežili nebezpečnou cestu a dorazili do bezpečí do Ugandy, čekají autobusy. Ty je převážejí do přijímacích center, kde se registrují. Tam také dostanou přidělený kousek země, deku a moskytiéru, nářadí na postavení domu, kuchyňské potřeby, potravinové příděly a kanystry na vodu.

V porovnání s přivítáním, které se dostává uprchlíkům po příjezdu do jiných zemí po celém světě, je toto celkem vřelé přijetí. Ale obrovský a náhlý příliv lidí do Ugandy je pro úřady náročný na organizaci a podmínky v táboře nejsou dobré.

„Na počátku byly podmínky v táboře otřesné. Bylo opravdu těžké dívat se, jak lidé strádají. Celý svůj život nechali v Jižním Súdánu. Navíc začali trpět nemocemi jako je cholera,“ říká Enosh, zdravotní sestra a odborná poradkyně na ambulantní klinice v táboře Bidi Bidi.

Mnozí mají obtíže i se stavbou vlastního přístřešku a s vyčištěním přiděleného pozemku. Distribuce jídla je někdy chaotická a lidé čekající na příjezd kamiónů s vodou tvoří vedle nádrží dlouhé fronty.

Špatné podmínky a nedostatek čisté pitné vody přispěly k rozšíření nemocí, jako je malárie, záněty dýchacího ústroji, kožní záněty, průjmy a úplavice. Lékaři bez hranic také zaznamenali několik případů cholery.

„Každý den k nám přichází přibližně 60 % pacientů s malárii. Je tady hodně komárů. Lidé dostanou kousek pozemku v buši, ale často nemají kam zavěsit moskytiéry. Pacienty s malárií léčíme na klinice. Také se ale snažíme zajistit plošné hubení komárů v oblasti,” říká Enosh. Na ambulantní kliniku přichází každý den 70 až 200 lidí.

Lékaři bez hranic se také snaží zajistit trvalou dodávku pitné vody s pomocí vodních pump a trubek pro přibližně 40 tisíc lidí. Ti žijí v části tábora zvané „zóna 2“.

Alespoň mír

Plocha tábora se stále rozrůstá a přes hranici každý den utíká tisíce lidí. Lékaři bez hranic budou dále sledovat zdravotní stav lidí, sanitární a hygienickou situaci a zásobu potravin. Je zřejmé, že podmínky v táboře se musejí zlepšit. Lidé však zažili velmi traumatizující události, a tak často prožívají úlevu z prostého faktu, že našli útočiště, kde panuje mír. Jsou na místě, kde neslyší žádné výstřely a mohou začít znovu budovat svůj život, byť od nuly.

Mary, 37letá uprchlice, čeká na klinice Lékařů bez hranic na převoz do nedaleké nemocnice. „V porovnání s Jižním Súdánem je život tady celkem dobrý. V Jižním Súdánu všichni umírají. Mnoho domů skončí v ohni a život je plný trápení. Tady v Ugandě to není snadné, ale zvládám to. Nejtěžší je dostat se k jídlu. Ale panuje tu mír, a když jsou tu teď Lékaři bez hranic, dostanu také všechny léky pro mou rodinu.”

Zobrazit větší mapu