Ukrajina: „Většina obětí v Horlivce je zasažena po cestě na nákup nebo na autobusové zastávce“

Průmyslové město Horlivka na východě Ukrajiny se stalo terčem nekonečného bombardování. Nemocnice jsou přeplněné raněnými, začíná docházet zdravotnický materiál. Lékařům nezbývá než provádět šití rybářskými nitěmi. Dr. Michael Roesch, chirurg Lékařů bez hranic, přijel podpořit ukrajinský chirurgický tým z nemocnice č. 2.

Přijel jsem do Horlivky před 6 dny a okamžitě jsem šel do nemocnice. Hlavní chirurgické operační sály se původně nacházely v 6. patře, ale kvůli bombardování je zavřeli – operovat v nich představovalo příliš velké nebezpečí. Jeden funkční operační sál je teď v přízemí. Minulý týden sem denně přiváželi i 60 raněných. Před 3 dny jsme ale museli přestat dělat jakékoli zákroky. V nemocnici neteče voda, není tedy možné provádět sterilizaci. Raněné jen stabilizujeme a operujeme jen ty nejkritičtější případy.

Město není úplně rozstřílené, protože rakety a granáty neničí celé domy, jen ty malé na předměstí, které se při zásahu hned zřítí. Ale všechna okna jsou rozbitá. Teplota v noci klesá až na -10 °C… Včera jsme jeli kolem dětského hřiště, i na něm jsme viděli stopy po výbuších. Krátery po bombách jsou všude, i naproti dětskému oddělení nemocnice.

Ve městě už není vidět skoro žádné děti. Většina rodin s malými dětmi odsud odjela. Horlivka připomíná město duchů. Většina obchodů je zavřených, už tu nejsou ani kavárny nebo restaurace. Když lidé potřebují z nějakého důvodu jít ven, pohybují se co nejrychleji. Zdrží se jen při čekání na autobus.

Lékaři bez hranic dorazili do Horlivky v září. Od té doby moji kolegové pravidelně zásobovali nemocnici léky a zdravotnickým materiálem. Když se konflikt v lednu vyostřil, rozhodli jsme se mít ve městě stálý tým, abychom byli schopní místním lékařům okamžitě pomoci poskytovat urgentní chirurgickou péči raněným.

Před 2 dny byl zasažen dům vzdálený jen 200 metrů od našeho bydliště. V 5 hodin ráno nás vzbudil silný výbuch. Posbíral jsem jen nejnutnější věci (počítač, brýle na čtení, nůž a teplé oblečení) a běžel jsem do sklepa, kde jsem si už dřív nechal základní sadu nejnutnějších chirurgických nástrojů.

V nemocnicích chybí základní zdravotnický materiál. Lékaři z jiných nemocnic už nemají chirurgická šití, používají pro zákroky rybářské nitě. Bombardování silně omezuje zásobování vodou, proto stoupá počet dětí s prudkým průjmem. Jenže pediatrické oddělení už nemá skoro žádné infuze, aby mohlo zabránit dehydrataci. Mnoho léků došlo, žádají nás o inzulín, antibiotika, dezinfekci pro ošetření zranění. Přese všechno, co jsme už přivezli, se seznam nutně potřebných věcí stále prodlužuje.

Zásobovat město není snadné. Horlivku obklopuje válečná fronta a do města lze vstoupit jen jednou úzkou cestou, která je většinou zavřená. Navíc je velmi nebezpečná, protože oblast je pravidelně bombardována.

Navštívil jsem ve městě 3 dosud funkční nemocnice, ale mnoho zdravotnických zařízení je zavřených, zčásti kvůli bombardování, zčásti proto, že zdravotnický personál opustil město. A ti, kteří zůstali, už 7 měsíců nedostali plat.

Těch posledních 6 dní pro mě bylo mimořádně intenzivních. Jsem chirurg, ale v životě jsem neviděl tolik lidí s amputovanými končetinami. Lidé jdou jen na nákup a o hodinu později už nemají nohy. Místní chirurgové udělají jednu nebo dvě amputace denně, přestože se nikdy předtím s válečnou chirurgií nesetkali.

Pro místní zaměstnance nemocnic je to velmi náročné, ale drží se velmi dobře. Stejně jako všichni tady si zachovávají stoický postoj. Jsou odvážní, klidní a ze všech sil se snaží co nejlépe vypořádat se současnou situací. Člověk ale rychle chápe, že hluboko v sobě jsou na pokraji zoufalství. Cítí se opuštěni celým světem. Nepůsobí tu žádná mezinárodní organizace kromě Lékařů bez hranic. Lidé zoufale čekají na znamení, že na ně svět nezapomněl.

Další zprávy z Ukrajiny:

• Video, 12.02.2015: Duše rozervané válkou
• TZ, 04.02.2015: Lékaři bez hranic žádají bezpečí pro civilisty a respekt vůči zdravotnickým zařízením