Darujte pomoc
V Afghánistánu ročně umírají při porodu tisíce žen. Chybí ženské lékařky a porodní asistentky
Lékaři bez hranic u příležitosti Mezinárodního dne žen upozorňují na nebezpečí, jemuž čelí afghánské ženy během těhotenství a porodu. Například předloni tam podle Světové zdravotnické organizace zemřelo na 4 300 žen v důsledku těhotenských či porodních komplikací. Pro srovnání: třeba v Austrálii z těchto důvodů umírá ročně 19 žen. V Afghánistánu chybí při dvou třetinách porodů jakýkoliv odborný dohled a čtyřiceti procentům žen se nedostává žádné prenatální péče.
Lékaři bez hranic si proto kladou za cíl snížit úmrtnost a výskyt zdravotních komplikací u matek a novorozenců prostřednictvím bezplatné a zároveň vysoce kvalitní zdravotní péče ve čtyřech nemocnicích v Afghánistánu. Ze všech porodů ve zdravotnických zařízeních Lékařů bez hranic po celém světě se každý čtvrtý odehraje právě v Afghánistánu. Jen v roce 2016 tam zdravotnické týmy organizace odrodily více než 66 000 dětí.
„Viděla jsem zemřít mnoho žen, ať už během porodu nebo po něm. Také jsem viděla vyrůstat děti bez jejich matek. Je to velmi smutná záležitost,“ přibližuje Aqila, vedoucí porodní asistentka na novorozeneckém oddělení nemocnice v kábulské části Dasht-e-Barchi, jíž provozují Lékaři bez hranic ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví. Aqila nejdříve pracovala v očkovacích kampaních ve venkovském zdravotním středisku, později se rozhodla stát se porodní asistentkou, aby mohla pomáhat ostatním afghánským ženám bezpečněji rodit.
Afghánské ženy neměly po několik desetiletí přístup ke vzdělání, což vedlo k nedostatku kvalifikovaných zdravotnic, které by mohly asistovat u porodů. Zároveň mnoho rodin s ohledem na místní kulturní zvyky vyžaduje zdravotní péči pouze od zdravotnic-žen. Toto dilema je jedním z důvodů, proč se až dvě třetiny dětí rodí doma, bez cizí pomoci. Všechny projekty Lékařů bez hranic v Afghánistánu proto kladou důraz na školení místních žen a téměř všechny porodní asistentky v tamních projektech jsou nyní afghánské ženy.
Kupříkladu od otevření porodnice v provincii Khost v roce 2012 získala nezbytné zkušenosti řada lékařek, které si nyní poradí i s komplikovanými porody. Vyškolily je mezinárodní spolupracovnice Lékařů bez hranic jako je třeba gynekoložka Séverine Caluwaerts, která byla na misi v Khostu už sedmkrát. „V podstatě jsem dvě z našich místních lékařek, Dr. Sadiu a Dr. Faridu, učila císařský řez. Nyní pracují zcela samostatně,“ říká Séverine Caluwaerts.
Zatímco Lékaři bez hranic poskytují bezplatnou zdravotní péči, v mnoha dalších klinikách po celé zemi se za ošetření platí. „Řada lidí má ekonomické problémy, což znamená, že na prenatální péči nebo návštěvu gynekologa nemají peníze. Ženy proto nechtějí do drahých soukromých nemocnic a snaží se raději rodit doma. Mnoho z nich o možných komplikacích během těhotenství nebo porodu vůbec neví,“ vysvětluje porodní asistentka Aqila.
Více než 40 procent afghánských žen nemá přístup k žádné prenatální péči během těhotenství. Prenatální péče je přitom rozhodující pro včasné rozpoznání a řešení komplikací, které mohou mít velký vliv na zdraví novorozence. Lékaři bez hranic se počet žen bez přístupu k prenatální péči snaží snížit poskytováním bezplatné zdravotní péče a také osvětou.
Zaměřují se na ženy s komplikacemi spojenými s porodem. Pracují na zvyšování povědomí o komplikacích, například skrze rozhlasové vysílání a komunitní setkávání. Kromě toho podporují kliniky na komunitní úrovni, kde se snaží o zkvalitnění běžných porodů a kladou důraz na to, aby ženy s komplikacemi byly ihned převezeny do nemocnic Lékařů bez hranic.
Stále však existuje mnoho překážek, kterým ženy hledající včasnou pomoc čelí. V neposlední řadě jsou to i nebezpečné a pomalé silnice. Technický servisní manažer v porodnici v Khostu Sayed Kamyabudin Sayed popisuje, jak bylo pro něj obtížné dostat svou ženu do nemocnice, když rodila první dítě: „V té době nebyla asfaltová silnice, a protože to bylo v noci, několikrát nás zastavili na kontrolních stanovištích… Trvalo nám 1,5 hodiny dostat se z našeho domu do nemocnice, i přesto, že by to normálně mělo zabrat jen 20 minut.“