Darujte pomoc
Svědectví z Jemenu: „Nevíme, kdy krize skončí, snažíme se ji přežít.“
Lékaři bez hranic provozují nemocnici Al-Salam ve městě Khamer v jemenské provincii Amran, která leží severně od hlavního města Saná. V celé oblasti jsou jen dvě nemocnice. Zařízení v Khameru obvykle přijímá pacienty z odlehlých oblastí a údolí na jihu Amranu. Nedostatek paliva v současné době ale omezuje možnosti přepravy a mnoho pacientů se tak do nemocnice dostává pozdě, nebo nedorazí vůbec. Nedostatek paliva také zhoršuje dostupnost pitné vody.
Do Khameru v současnosti proudí také vnitřně vysídlení obyvatelé, zejména ti, kdo uprchli před nálety na město Sa’ada. Do Khameru dorazilo přes 1.000 rodin utečenců. Některé ubytovali místní lidé, další našly útočiště ve školách.
Lékaři bez hranic svou podporu v Khameru rozšiřují: za vysídlenými obyvateli vyjíždějí mobilní kliniky a probíhá distribuce pitné vody a nepotravinové pomoci, např. hygienických sad nebo pomůcek pro vaření.
Zhruba před měsícem jsem i s rodinou opustil naše domovské město. Nálety zasáhly místa jen 20 nebo 30 metrů od našeho domu. Na útěku jsme pobrali jen nějaké šaty a pár důležitých věcí. Nemáme žádný nábytek. Nějací dobří lidé nám věnovali matrace a prostěradla. Khamer je mírumilovné město, žijeme ale v těžkých podmínkách. V jednom domě nás je celkem pět rodin, každá v jedné místnosti. Voda je velice drahá a cisterny nemohou jezdit kvůli nedostatku paliva.
Vydělával jsem si prací na motorce, ale teď bez paliva jsem ani nemohl zdroj své obživy přesunout ze Sa’ady do Khameru. Chtěl bych se vrátit domů, ale nemůžu. Musím se postarat o rodinu, aby byla na bezpečném místě.
Můj bratr zrovna jel přes tržiště, které zasáhlo bombardování. Zranil ho šrapnel, ale přežil. Poté, co těžké bombardování zasáhlo i místo pár metrů od mého domu, jsem se rozhodl, že s rodinou ze Sa’ady odejdeme, abychom se zachránili. V Khameru už jsme skoro měsíc.
V roce 2008 jsem registroval vysídlené obyvatele v Sa’adě. Dnes jsem jedním z nich v Khameru. Život utečence není jednoduchý, zvlášť když místo, kam uprchnete, nemá základní zařízení pro zajištění vody a sanitace.
Strach přiměje lidi akceptovat životní podmínky, které by pro ně v normálním životě byly nepřijatelné. Spousta domů ve městě nebyla obývaná, protože tyto budovy postrádaly základní vybavení. Teď ve všech domech v Khameru žijí vysídlení obyvatelé. V mnoha staveních není elektřina, voda nebo sanitační systém. A ty rodiny, které nesehnaly volný dům, sdílí místo s dalšími. V některých budovách žije čtyři nebo pět rodin. Protože pro nové utečence není další místo, zůstávají ve školách.
Přijímáme hlavně ženy z Khameru a okolních míst. Případy nejkomplikovanějších těhotenství se k nám dostávají ze vzdálených okresů, kde se ženám špatně daří kvůli nedostatečné výživě. Dnes už jich vídáme méně, protože se k nám nemohou dostat kvůli příliš vysokým cenám za dopravu. Tyto ženy a jejich rodiny jsou ty nejchudší v oblasti. Navíc ani nemají v okolí další zdravotnická zařízení.
Spousta žen teď rodí doma s nezkušenými asistenty. Jsou v ohrožení, když při porodu dojde ke komplikacím nebo pokud potřebují císařský řez. Mnohé ženy, které se do nemocnice mohou vypravit, dorazí velmi pozdě a své dítě ztratí.
Město Khamer nemá velké zásoby pitné vody. Jsou tu jen dvě studny a jejich voda se navíc pít nedá. Lidé si musí kupovat čistou vodu z cisteren. Současný nedostatek paliva způsobil, že je taková voda velice drahá. Cena za cisternu bývala 4.000 jemenských rialů (zhruba 500 Kč), ale teď se zdvojnásobila nebo i ztrojnásobila.
Ze stejného důvodu se také zvedla cena potravin. Nevíme, kdy krize skončí, snažíme se ji přežít.
Najeebě je jeden rok a trpí akutní podvýživou. Její matka vypověděla, že si nemohla dovolit vysokou cenu za převoz z domova v údolí Osman do nemocnice Al-Salam v Khameru. Otec Najeeby nebyl doma a dítě bylo velmi nemocné, proto se do nemocnice vypravila pěšky. Svou dcerku nesla celých šest hodin cesty pěšky.
Dr. Emmanuel Berbain, lékařský manažer Lékařů bez hranic řekl: „Dívenka bohužel trpěla akutní podvýživou. Do nemocnice se dostala velice pozdě, kdy už trpěla akutní gastroenteritidou, která v době jejího příchodu přešla v selhání řady orgánů. Naštěstí už je jí lépe.“
Do nemocnice se dostanou jen ti, kdo žijí přímo v Khameru nebo blízkém okolí. Kdo žije dále, musí zaplatit spoustu peněz za dopravu. Její cenu zvedl nedostatek paliva. Někteří vysídlení obyvatelé do Khameru přicházejí pěšky, jiní se sem ale zkrátka nedostanou, protože si cestu nemohou dovolit.