Etiopie: Tigraj sužuje nekončící krize a nedostatek pomoci na venkově

Většina ze 6 milionů obyvatel etiopského státu Tigraj žije v horských a venkovských oblastech, mimo pozornost světa. Přestože ve větších městech působí týmy humanitárních pracovníků, do vzdálených a často těžce zasažených komunit se pomoc stále ještě nedostala. Mnoho lidí už půl roku nevidělo lékaře a žije v neustálém strachu.

Když náš mobilní tým v polovině března poprvé přijel do vesnice Adiftaw, našel vypleněnou a zčásti poničenou kliniku. Všude se na podlaze povalovaly rozházené lékařské záznamy, rozbité vybavení a roztrhané balíčky léků. Z postelí zmizely matrace a nezůstal tu ani jeden zdravotník.

S něčím takovým se kolegové v Tigraji nesetkali poprvé. Podobné scény viděli téměř všude, kam zavítali, napříč celým státem.

Od listopadu se 10 000 obyvatel vesnice Adiftaw a okolí nemohlo dostat k lékaři ani do nemocnice. Brzy poté, co jsme otevřeli novou, dočasnou mobilní kliniku a uklidili tu poničenou, začaly k nám proudit desítky pacientů.

Většinu z nich tvořily matky nesoucí na zádech malé děti. Ale vyskytli se i jiní, například mladíci přinášející staršího muže, zjevně trpícího malárií, na židli připevněné k improvizovaným nosítkům. Objevovaly se tu i starší ženy, s těly bolavými z chronických onemocnění. Už hodinu po tzv. triáži (nebo-li třídění nemocných dle závažnosti jejich stavu) jsme museli zastavit příjem pacientů, protože bychom už další jednoduše nezvládli zkontrolovat. Na konzultace jsme měli jen tři hodiny, protože cesta do vesnice trvala velmi dlouho a ve večerních hodinách platí zákaz vycházení.

Před začátkem konfliktu měl Tigraj jeden z nejlépe fungujících a vybavených systémů zdravotní péče v Etiopii. Zdravotnická centra a kliniky na venkově dokázaly pokrýt základní potřeby tamních obyvatel. Sanitky zajišťovaly převoz pacientů do hlavních nemocnic kvůli specializované léčbě.

Devastující násilí

Vesničtí stařešinové nám řekli, že kromě nedostatku zdravotní péče obyvatele těžce zasáhlo i násilí. Několik farem stále okupují vojáci, vesnický mlýn nefunguje a celý přívod vody zničila cílená střelba na pumpy z vrtů. Následkem toho musí vesničané hodiny putovat pěšky k řece pro vodu, ze které ale podle svých slov dostávají například průjem.

V době našeho působení se ve vesnici nacházelo 100 domů zničených mimo jiné ostřelováním. Desítky obyvatel podle neověřených zpráv zemřely či zmizely. U některých z nich se věřilo, že se schovávají v horách. V posledních týdnech se určitá část vesničanů vrátila domů, jen aby našla svoje domy v troskách.

Pomoc do dalších odlehlých oblastí

Za poslední měsíce jsme postupně začali pomáhat na dalších místech napříč celým státem. Momentálně provozujeme mobilní kliniky na zhruba 50 různých lokalitách.

„Jakmile máme přístup do nové oblasti, vyšleme malou skupinu lidí, která zajistí základní lékařskou pomoc,“ vysvětluje Tommaso Santo, koordinátor našeho krizového zásahu v Tigraji.

„Nacházíme lidi s velmi omezeným přísunem pitné vody a jídla. Nemohou si ani nic vydělat, protože některé trhy jsou zavřené. Mnoho lidí pořád žije ve strachu a nejistotě... Venkovské oblasti často zůstávají bez jakékoliv pomoci a v posledních týdnech mají humanitární organizace stále větší problémy dostat se do různých částí Tigraje. Je urgentně potřeba navýšit humanitární pomoci a její dosah,“ uzavírá Santo.

Momentálně poskytujeme zdravotní pomoc v tigrajských městech, jako jsou Adigrat, Axum, Adwa, Abi Adi, Shire, Sheraro, Humera a Dansha. Od začátku roku 2021 jsme rozšířili naši pomoc i do malých měst, horských oblastí i vesnic, kde nefunguje systém zdravotní péče. V posledních měsících jsme navštívili více než 100 různých lokalit, kde jsme otevřeli dočasné mobilní kliniky nebo doplnili zásoby ve vypleněných zdravotních střediscích a vyškolili lékařský personál. V Tigraji ale stále existuje mnoho míst, kam jsme se my ani jiné organizace nedostali. Můžeme jen předpokládat, že ani tam obyvatelé nemají přístup k lékařské péči.