Hořkosladké chvíle mojí práce porodní asistentky v pandemii

Naše porodní asistentka Wafaa Sharif sdílí, jak se pracuje na porodnickém oddělení v Libanonu uprostřed globální pandemie.

Mým úkolem je věnovat se dvěma lidem: matce a jejímu novorozenci, od prvních dnů těhotenství až do konce porodu. Jako porodní asistentka Lékařů bez hranic jsem se toho naučila opravdu hodně, protože se starám o to, aby porod proběhl v pořádku pro matku i miminko.

Naučila jsem se, jak resuscitovat novorozence po posouzení jeho zdravotního stavu i jak správně stlačit hrudník, a vyvolat tak první nádech a pláč. To je ta nejkrásnější chvíle, na kterou matka čeká celých devět měsíců.

Pro Lékaře bez hranic jsem začala pracovat před pěti lety na porodnickém oddělení a na operačním sále po boku maminek. Slyším, jak křičí, a pak se najednou jejich bolest změní ve štěstí, když jejich novorozené dítě začne plakat. Zažíváme tady nedocenitelné chvíle a jsme se ženami při celém porodu, v tom dobrém i špatném.

Mluvit očima

Na začátku pandemie covidu-19 se život hodně změnil. Zjistili jsme, že mluvíme očima. Na jedné straně nám rouška znemožnila se projevovat, ale na druhé straně nás chránila. Naše oči k matkám mluvily a uklidňovaly je.

V tu dobu jsem zrovna začala pracovat jako vedoucí porodního oddělení v Burj al-Barajneh, jedné z nejchudších částí na jihu Bejrútu, kde ženy žijí ve velmi malých domech. I v menších rodinách je pět až sedm lidí, takže karanténa tam není možná. Proto jsme museli matky chodit kontrolovat skoro každý den.

Ve zdravotnickém centru se nachází porodnická klinika, oddělení pro plánování rodičovství, sociální a psychologické poradenství pro ženy. Také tam funguje speciální klinika pro chronicky nemocné těhotné ženy.

Mám tu na starosti nejen těhotné ženy, ale i pacienty a tým více než 10 žen, které pracují v první linii. Všem hrozí nakažení covidem-19. Každá z mých kolegyň má velkou zodpovědnost za sebe, své pacienty, další kolegy i svou rodinu. Všichni co nejvíce dodržujeme preventivní opatření.

Covid-19 nám ale nezabránil pracovat. Stejně jako ostatní pracovníci Lékařů bez hranic se i já řídím především humanitárními principy. Během pandemie pracuji ve dne v noci, tvrdě, ale s láskou. Navzdory vysílení a únavě jsem se vždy snažila těhotné ženy uklidňovat, povzbudit je a taky je motivovat k tomu, aby dodržovaly opatření.

Hořkosladké chvíle

Nemůžu popřít, že za poslední rok jsme zažili mnoho hořkosladkých chvil. Ale jen jedna z nich mě zasáhla nejvíce.

Provázeli jsme jednu ženu od začátku těhotenství až k porodu, ale v posledním měsíci těhotenství se nakazila covidem-19. I přes všechny těžkosti to zvládla a porodila zdravé dítě. Krátce poté ale bohužel zemřela.

Měla krevní sraženinu, která se může objevit po vyléčení z covidu-19. I když jsme věděli, že jsme jako profesionálové i lidé udělali vše, co bylo v našich silách, celý náš tým to zasáhlo. Ale neoslabilo nás to. Slabost v takové chvíli nepřicházela v úvahu.

Další důležitou věcí, které jsme dosáhli, bylo získání důvěry lidí v nás i v naši práci. Tato důvěra se projevila ve velkém nárůstu počtu žen, které v našem centru hledaly pomoc. Naše služby jsou bezplatné, takže k nám přicházely hlavně libanonské ženy s omezenými prostředky a syrští uprchlíci.

Pro svou rodinu

Pracujeme v první linii. Nemáme z toho strach ani z toho nejsme unaveni. Jsme humanitární pracovníci. Ale na konci dne, když po dlouhých hodinách práce sundáme ochranné obleky, si vzpomeneme, že jsme také jen lidé se svými obavami. Mám strach o svou rodinu: o svého otce, matku a osmdesátiletou babičku. Byla jsem velmi opatrná, abych je nenakazila.

Tato pandemie ovlivnila nejenom naši práci, ale celý náš život obrátila vzhůru nohama. Já osobně jsem přestala jíst společně s rodinou. Jím sama, abych dodržela fyzické distancování. Musela jsem se vzdát těch šťastných chvil se svojí babičkou, která mě vždy objímala.

I přes těžkosti, kterým čelíme, nepřestanu plnit svou humanitární misi. Na začátku své kariéry jsem se rozhodla sloužit lidem a stát po jejich boku, a tak to budu dělat pořád.

Slibujeme vám, že se nikdy nevzdáme.

Prosím všechny, aby tuto pandemii nepodceňovali, i když už budou očkovaní. Prevence je tisíckrát lepší než léčba.

Pomozte s námi matkám a dětem začít spoločný život ve zdraví a bezpečně

DARUJTE