I když onemocním, nejdu k lékaři, protože na to nemáme peníze

Kvůli náročné finanční situaci a probíhající válce je pro Jemence extrémně náročné získat zdravotní péči. I těhotné ženy a matky s malými dětmi často musejí absolvovat velmi náročnou a zdlouhavou cestu za kvalitní a bezplatnou lékařskou péčí. Absolvovala ji i Balqees se svým nemocným miminkem, o které jsme se postarali v naší nemocnici v guvernorátu Taíz.  

Toto je moje třetí dítě, Taha. Je mu 48 dní. Porodila jsem ho ve zdravotním centru ve vesnici. Tam mi řekli, že můj syn bude potřebovat lékařskou péči. V naší oblasti nejsou žádné nemocnice, jen malé kliniky, a tak jsme museli jet asi dvě hodiny, abychom se do nemocnice dostali.

Když jsme přijeli, Taha vzali na fototerapii, protože měl novorozeneckou žloutenku. Zůstali jsme v nemocnici týden a pak jsme se vrátili do vesnice. Poté, co se ale Tahův stav zhoršil, jsme museli zpátky.

Teď jsme tu čtyři dny. I obyčejná chůze mne unavuje. Stále se zotavuji z té cesty – je velmi náročná, zejména pro těhotnou ženu a po těchto silnicích.

Rozhodli jsme se jít sem, protože máme málo finančních prostředků. Věděla jsem, že tato nemocnice poskytuje péči zdarma. Řekla jsem svému manželovi, aby naše děti vzal sem, pokud někdy budou nemocné.

Můj muž mne nepřijel navštívit, protože to naše finanční situace nedovoluje. Musel zůstat ve vesnici. I když onemocním, nejdu k lékaři, protože na to nemáme peníze. Nikdy jsem si nemohla dovolit soukromou nemocnici.

Tahův stav se zlepšuje každým dnem. Přibral celé kilo během sedmi dní, které jsme tu strávili. Přesto ho nepustí domů, dokud se úplně neuzdraví.

Mé první dvě děti se narodily v provincii Ibb. Z Taízu jsem musela uprchnout do Ibbu v roce 2015 kvůli válce. Má sestra odešla do Ibbu už přede mnou, takže jsem bydlela u ní.

Všichni jsme museli uprchnout. Dnes je má rodina rozmístěná po celé zemi: někteří jsou v Taízu, další v Ibbu a ostatní jsou ve vzdálenějších oblastech. Se svou rodinou občas mluvím po telefonu. Mají se dobře, ale bojím se o jejich bezpečí.

Vše bylo mnohem lepší před válkou. Byli jsme v pohodlí domova a měli klid v duši. Byli jsme v bezpečí. Teď všichni žijeme ve strachu.

Dříve, pokud jste chtěli navštívit rodiče nebo rodinu, trvalo to asi hodinu. Nyní vyjdete z domu ráno a dorazíte za soumraku.

Když onemocním, raději k lékaři nejdu, protože je to moc daleko. Pokud by se mi udělalo špatně, mohla bych jít k lékaři v naší vesnici a vyzvednout si léky přímo v lékárně, ale to stojí peníze. Léky jsou drahé, zdravotní péče je také drahá.

Moje jediné přání je, abychom od teď mohli být šťastní. Doufám v lepší budoucnost. Toužím po dni, kdy nebude válka a kdy budeme moct znovu objevit, jak vypadá stabilita a bezpečí.

darujte
Pomozte s námi lidem v Jemenu.