Jedna z pacientek po znásilnění otěhotněla. Zatajovala, že dítě je její, aby si ho mohla nechat

Rodička má první stahy a k ní přispěchává porodní asistentka. Ta odchází poté, co se miminko rozkřičí, když přichází na svět. Většina lidí si takto představuje pracovní náplň porodní asistentky.  Ve skutečnosti ale obnáší mnohem více. Pečují o přeživší sexuálního násilí, poskytují bezpečné potraty nebo nabízejí antikoncepční prostředky. Své o tom ví i Lucie Brázdová, která s Lékaři bez hranic jezdí na mise již 10 let.

Lucie Brázdová pracovala jako porodní asistentka mimo jiné i v uprchlickém táboře Šatíla v Libanonu. Provozovala tam porodní sál. „Ženy k nám chodily rodit a všimla jsem si, jak byly nervózní. Měly strach. A to mělo návaznost na situaci v Sýrii, kterou zažily. I tam navštěvovaly nemocnice. V Sýrii byly ale v té době bombardované,“ vypráví Brázdová. „Měly strach jít vůbec do toho zdravotnického zařízení, chodily rodit na poslední chvíli, nechtěly se u nás zdržovat.“

Práce porodní báby nezačíná a nekončí u porodu

Už na první misi se toho Lucie Brázdová podle svých slov musela spoustu naučit. Některé úkony neměla šanci v České republice zkusit. Většinu času na misích Lékařů bez hranic pracovala na porodním sále. Mimo to také radila nastávajícím maminkám, pomáhala s plánovaným rodičovstvím, nabízela antikoncepci nebo pečovala o přeživší sexuálního násilí.

Na zmíněnou první misi v Jižním Súdánu vzpomíná Brázdová dodnes. Jejími kolegyněmi tehdy byly tradiční porodní asistentky. „To byly ženy, které neměly žádné zdravotnické vzdělání, ale na druhou stranu v té komunitě vykonávaly strašně důležitou roli, ženy jim věřily.“ Jihosúdánským porodním bábám chybělo některé vybavení a určitá část vzdělání, Lékařům bez hranic – na první pohled cizím lidem pro místní společenství – zase chyběla vybudovaná důvěra místních žen.

V tomto partnerství se od sebe obě strany vzájemně učí. „Například zevní vyšetření těhotné ženy od této tradiční porodní asistentky bylo naprosto ukázkové, perfektní. Já jsem se od nich spoustu věcí naučila: pomocí hmatu určit délku těhotenství nebo polohu dítěte v děloze,“ vysvětluje a dodává, že v Česku tyto techniky téměř nevyužívala, protože existují jiné možnosti zobrazovacích metod, jako je ultrazvuk.

Nebezpečné potraty

Lékaři bez hranic od roku 2004 v některých projektech umožňují bezpečné potraty pod lékařským dozorem. Pokud by takový druh pomoci neexistoval, některé ženy by vyhledávaly nebezpečné cesty, jak nechtěné těhotenství ukončit. A ty mohou končit i smrtí. „Služby bezpečných potratů nebo péče o oběti sexuálního násilí jsou nedílnou součástí projektů. Bez toho tyto projekty nemohou fungovat,“ vysvětluje Brázdová, která na misi v Sieře Leone zodpovídala za otevření centra pro přeživší sexuálního násilí.

Zajišťovala osvětové aktivity, zaváděla systém služeb, které by umožnily takovým obětem dostat se včas do zdravotnického zařízení či se starala o to, aby ženy měly psychologickou péči.

Zatajovala své dítě, aby si ho mohla nechat

Na příběh jedné ze svých pacientek Brázdová nikdy nezapomene. „V uprchlickém táboře žila jedna žena, byla na ulici. Neměla co jíst. Přišla do naší kliniky v 34. týdnu těhotenství a žádala nás o pomoc. Říkala, že dítě, které čeká, si nemůže nechat. Byla znásilněná skupinou mužů. V té době se do země vracel její manžel a ona měla strach, že ji zabije. Pocházela z kultury, kde se toto neakceptuje. Nedokázala by vysvětlit muži, jak otěhotněla. (…) Jediná možnost ale byla dítě porodit. Nechat ho právě u nás porodit. Bohužel v té zemi, ve které jsme byli, by mohla být stíhaná, pokud by jen tak dítě nechala v porodnici. Celý náš tým – psychologové i sociální zdravotníci – se snažil najít řešení,“ vypráví Brázdová.

Nakonec se tým Lékařů bez hranic, kterého byla Brázdová součástí, spojil s jinou organizací, která nabízela pro svobodné matky přístřešky. Po nějakém čase tato žena porodila. A poté přišla s nápadem, jak ze situace ven. Manželovi řekne, že dítě není její, ale kamarádky, která zemřela, a proto se o něj stará. „Ze zoufalství si vymyslela lživý příběh, který měl ale šťastný konec. Bylo normální se starat o děti jiných žen, pokud tyto ženy přišly o život.“

Cesta k Lékařům bez hranic

Lucie Brázdová je porodní asistentka a instruktorka výuky na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Aktuálně také pečuje o dlouhodobě nemocné a prohlubuje své znalosti v oboru veřejného zdravotnictví. S Lékaři bez hranic byla již na 11 misích.

„Ta moje cesta začala už při studiu na gymnáziu, už tam jsem se o práci u Lékařů bez hranic zajímala. Od té doby jsem systematicky směřovala k tomu, abych splňovala profil pracovníka Lékařů bez hranic,“ vysvětluje.

Neustálé výjezdy na mise, které mohou trvat i rok, Lucii Brázdovou oddalují od života v Česku. „Pro mě to jsou dva odlišné světy. A žít v nich jde jen na určitou dobu,“ dodává Brázdová, která další misi sice plánuje, ale jen na krátkou dobu.

poslechnout si další díly podcastu mlčení zabíjí

Podcast najdete na Spotify, Google Podcasts a Apple Podcasts

Nové díly chystáme každý měsíc.

Podcast připravili: Tereza Haniaková a Zdeněk Chaloupka
Zvukový design: Miroslav Chaloupka
Hudba: Nikola Prokopcová