Jsem matka, která přišla o své děti

Marta ztratila tři ze svých dětí během útěku před ozbrojeným konfliktem v Súdánu a další dvě teď bojují o životy v nemocnici. Její příběh je příběhem síly a odvahy. Přečtěte si Martina vlastní slova.

Milý světe,

už tři týdny jsem v nemocnici a dohlížím na svého osmiletého syna a svou pětiletou dceru. Oba trpí podvýživou. Nejsou takoví, jak si je pamatuji z našeho domova ve městě Chartúm (Súdán). Dostávají speciální potraviny a léky, lékař kontroluje jejich životní funkce několikrát denně.

Náš život se změnil v dubnu. Byli jsme osmičlenná rodina žijící v Chartúmu. Starala jsem se o svých šest dětí doma a můj manžel vydělával dost peněz jako dělník ve stavebnictví. Nejmladší dítě bylo ještě kojenec. Nemusím dodávat, že náš dům byl plný. Děti běhaly a hrály se všude kolem.

Všechno bylo v pořádku, dokud jsme neuslyšeli bomby a výstřely. Sousedé a známí umírali. Rozhodli jsme se odejít. Můj manžel zůstal a já jsem se vydala se šesti dětmi na cestu do Jižního Súdánu – země, odkud jsme původně emigrovali. Jeli jsme autobusem.

Přesouvali jsme se z jednoho tábora pro vysídlené osoby do druhého. Když jsme dorazili do tábora Alagaya v Súdánu, děti onemocněly spalničkami. Miminko dostalo horečku jako první, za týden tříletý a později devítiletý. Všichni zemřeli. Musela jsem pohřbít své tři děti daleko od domova. Daleko od kohokoli, koho znaly. Daleko od našeho cíle.

Když jsem pokračovala do Jižního Súdánu, dorazila jsem do Renku, kde jsem zjistila, že můj osmiletý syn a pětiletá dcera trpí podvýživou. Změna stravy, dlouhá cesta a smutek byly pro nás všechny náročné. Ztratila jsem tři děti a další dvě bojují o život.

Každý den v nemocnici hledám sílu se o ně starat. Vařím, co můžu s ostatními matkami, které také mají své děti v nemocnici. Sedíme pod stromem. Ostatní děti si hrají, lezou po stromech a já se nemůžu dočkat, až se k nim přidají i moje děti.

Mnoha rodinám zde chybí jídlo a voda. Málokdo má pořádné bydlení. Jakmile se moje děti budou cítit lépe, můj manžel se k nám připojí a budeme pokračovat v cestě, možná do Malakalu.

Pokusím se kontaktovat své příbuzné v Jižním Súdánu, ale budoucnost je nejistá. Budeme potřebovat hodně odvahy a pomoci, abychom přežili v nadcházejících těžkých dnech a začali nový život. Můj dům bude stále napůl prázdný.

Nejsem uprchlík ani navrátilec. Jsem matka, která přišla o své děti na útěku před ozbrojeným konfliktem.

Vaše spoluobčanka

Marta Kaliba

Okolo 290 000 lidí uteklo od vypuknutí konfliktu v Súdánu do sousedního Jižního Súdánu. Většina z nich přechází přes hraniční přechod u města Renk. Tamní uprchlické tábory se potýkají s nedostatkem potravin, přístřešků, zdravotní péče, vody i sanitačních zařízení. Přicházející děti trpí smrtelnými nemocemi: spalničkami, malárií, podvýživou. Lékaři bez hranic podporují místní zdravotnická zařízení – léčíme a ošetřujeme nemocné a zraněné děti.

Pomáhejte s námi pečovat o matky a děti