Kala azar

Kala azar se endemicky vyskytuje v 76 zemích, ohrožená populace celosvětově čítá přibližně 600 milionů lidí. Ročně se nakazí zhruba 50 000 až 90 000 lidí. Přes 90 % z nich se nachází v Brazílii, Etiopii, Indii, Keni, Nepálu, Somálsku, Jižním Súdánu a Súdánu.  

Nemoc postihuje nejchudší z nejchudších a její výskyt často souvisí s podvýživou, vysídlením populace, nevhodným bydlením, slabým imunitním systémem a nedostatkem finančních zdrojů. Šíření kala azar je také spjato se změnami životního prostředí, jako jsou odlesňování, budování přehrad, zavlažovací systémy a urbanizace.

Původ nemoci

Parazita způsobujícího onemocnění přenášejí samičky komárů rodu Phlebotomus. Živí se lidskou a zvířecí krví – potřebují ji, aby se jim v těle vyvinula vajíčka. Nasaje-li komár z těla člověka nebo zvířete krev s parazity (leishmanie), stává se infekčním a přenese nemoc na dalšího člověka, kterého štípne.

Několik měsíců po nakažení může nemoc přerůst do vážného stadia, zvaného viscerální leishmanióza či kala azar.

V rámci našich osvětových aktivit vysvětlujeme obyvatelům ohrožených zemí, jaké jsou symptomy nemoci a jak se přenáší. 

Příznaky kala azar

Leishmanie zpočátku způsobují podráždění kůže nebo vředy v místě štípnutí. Pokud se nemoc rozvine, napadá imunitní systém.  

Kala azar propuká po 2–8 měsících od nákazy. Mezi typické příznaky patří dlouhotrvající horečka a slabost. Může dojít k výraznému úbytku váhy či zvětšení jater a ledvin.

Kožní onemocnění známé jako post-kala-azarová dermální leishmanióza (PKDL) se může objevit měsíce nebo roky po úspěšné léčbě. I když není životu nebezpečné, může znetvořit vzhled nakaženého a vede k jeho stigmatizaci. Lidé s PKDL navíc mohou nemoc stále přenášet, což komplikuje snahu o její úplné vymýcení.

Diagnostika kala azar

Přesnější diagnostické testy na kala azar jsou invazivní a potenciálně nebezpečné – vyžadují vzorky tkání ze sleziny, lymfatických uzlin nebo kostní dřeně. Testy navíc vyžadují laboratorní výbavu a specializovaný personál, což v chudých endemických oblastech nebývá k dispozici.

Nejčastější diagnostickou metodou je tak test pomocí měřicí tyčinky. Tato metoda je ovšem velmi problematická, protože tyčinka prokáže pouze to, zda má pacient vůči kala azar imunitu. Pacient s parazitem v těle je tedy automaticky považován za nemocného. Touto metodou tudíž nelze zjistit, zda je pacient vyléčený, opětovně nakažený či zda u něj propukla recidiva nemoci.

Léčba kala azar

Kala azar se léčí různými způsoby, které se vzájemně liší efektivitou i vedlejšími účinky. První volbou bývají zpravidla pentavalentní antimoniáty podávané formou nitrosvalových injekcí po dobu 30 dnů.

Antimoniáty jsou poměrně toxické a pro pacienty představují značné riziko, vyléčení pacienti si ovšem vůči nemoci téměř vždy vytvoří celoživotní imunitu. Vědci doufají, že se jim podaří léčbu zjednodušit, zvýšit její bezpečnost a omezit riziko vzniku rezistence organismu na léky.

V endemických oblastech se lidé mohou sice parazitem nakazit, ale nemusí u nich propuknout onemocnění kala azar. Proto není nutná žádná léčba.

Lékaři bez hranic léčili od roku 1989 na 100 000 pacientů s kala azar. Dlouhodobě se zasazujeme o intenzivnější výzkum vhodných diagnostických technik a cenově dostupných léků, které by boj s touto opomíjenou nemocí usnadnily.