Kamerun: Vláda pozastavila aktivity Lékařů bez hranic, tisíce lidí postrádají přístup k urgentní pomoci

Yaoundé/Praha, 30. června 2021

• Tisícům lidí v Severozápadním regionu země chybí přístup k život zachraňující péči. Tamní úřady přesto Lékařům bez hranic odmítají obnovit povolení k poskytování zdravotních služeb v oblasti. Svou práci museli přerušit před šesti měsíci.
• Organizace apeluje na kamerunskou vládu, aby s okamžitou platností odvolání Lékařů bez hranic zrušila a upřednostnila tak potřeby svých obyvatel.
• Od roku 2018 jsou Lékaři bez hranic jedna z mála zdravotnických a humanitárních organizací, která v oblasti působí. Snaží se lidem zajistit přístup k lékařské péči v náročném a nebezpečném prostředí.

Již přes čtyři roky extrémní násilí v kamerunských anglofonních oblastech, Severozápadním a Jihozápadním regionu, způsobuje katastrofální situaci. Přepadání vesnic a jejich rabování, únosy, mučení, vandalismus, mimosoudní popravy — to vše se v „tzv. anglofonní krizi“ stalo normálním.

V roce 2018 Lékaři bez hranic po dohodě s kamerunským ministerstvem zdravotnictví zahájili krizový zásah ve zmíněných regionech. Podporovali místní zdravotnická zařízení, jako jediní poskytovali zdarma sanitky 24 hodin 7 dní v týdnu, vysílali dobrovolníky do odlehlých komunit a za těmi, kteří se neměli jak do nemocnic dostat.

To se koncem loňského roku změnilo – 8. prosince 2020 byla Lékařům bez hranic pozastavena činnost v Severozápadním regionu, protože kamerunské úřady nařkly organizaci z příliš úzkého kontaktu s nestátními ozbrojenými skupinami, které v oblasti působí. I přes měsíce diskusí, jež měly toto obvinění vyvrátit, Lékaři bez hranic stále nezískali povolení k obnově svých projektů. Desítky tisíc lidí jsou tak odříznuty od pomoci.

„Životně důležité zdravotní služby jim jsou odepírány už šest měsíců, což si mezi místními obyvateli vybírá nepřijatelné oběti. Spousta z nich utekla do buše, protože už dál nesnesla hrozbu násilí,“ říká Emmanuel Lampaert, koordinátor operací Lékařů bez hranic ve střední Africe.

„Toto rozhodnutí znamená zásadní maření přístupu k lékařské a humanitární pomoci. Zatímco se tady bavíme, naši zdravotníci v terénu vidí lidi umírat a trpět kvůli tomu, že ve vesnicích a vysídlených komunitách není dostupná léčba. Naše call centrum stále přijímá urgentní požadavky od lidí, kteří potřebují sanitku, musejí je však odmítat. Jaká logika může ospravedlnit tato zbytečná úmrtí? Znovu vyzýváme kamerunskou vládu, aby na první místo postavila potřeby místního obyvatelstva a okamžitě obnovila základní zdravotní služby Lékařů bez hranic v regionu. Naše činnost nemůže být blokována donekonečna.“

Obří zdravotnická krize

Podle dat OSN zhoršující se násilí v anglofonních regionech Kamerunu donutilo přes 700 tisíc lidí opustit své domovy, dalších zhruba 60 tisíc uteklo do sousední Nigérie. Krize hluboce ovlivnila tamní podmínky k životu a předpokládá se, že přes 1,4 milionu obyvatel Severozápadního a Jihozápadního regionu potřebuje humanitární pomoc.

„Kvůli nejistotě, zákazům vycházení a útokům na zdravotnická zařízení je přístup ke zdravotní péči extrémně omezený. Nejméně jedno z pěti takových zařízení nefunguje,“ popisuje Emmanuel Lampaert. „Vysídlení lidé si jen málokdy troufnou vydat se do nemocnic — ekonomická situace jim neumožňuje cestu vůbec podniknout, natož si dovolit léčbu. Není proto divu, že úmrtnost zranitelných skupin, jako jsou ženy a děti, vzrostla. Pozastavení naší odborné pomoci situaci jen zhoršilo.“

Týmy Lékařů bez hranic pečovaly o oběti znásilnění, mučení, staraly se o pacienty s popáleninami či střelnými poraněními. Drtivá většina potřebovala asistenci při porodu, léčbě malárie nebo průjmu. Minulý rok zdravotníci poskytli přes 150 tisíc konzultací v obou diskutovaných regionech.

Nejistota a omezení humanitární práce

Ukázalo se, jak podstatná je práce Lékařů bez hranic a dalších humanitárních organizací v oblasti — v terénu jich zůstávalo stále méně kvůli nejistotě a útokům na zaměstnance. Lidé tak přišli o služby, které mohou zachraňovat životy.

„Jsme jednou z mála organizací, která v těch dvou regionech zůstala, aby reagovala na urgentní lékařské potřeby místních obyvatel ve velmi vyhroceném kontextu,“ dodává Lampaert. „Od začátku naší intervence zdravotníci, dobrovolníci i pacienti čelili výhrůžkám i násilí z obou stran — jak od nestátních, tak od vládních ozbrojených skupin. Zaznamenali jsme jen minimální respekt k humanitárním principům, jako jsou nestrannost a neutralita. Na naše sanitky se střílelo, byly odcizeny, naši zdravotníc v komunitách byli sexuálně napadeni i zabiti, ozbrojenci stříleli uvnitř nemocnic, našim kolegům bylo vyhrožováno smrtí. Navzdory těmto extrémně náročným podmínkám naši zaměstnanci den za dnem pokračovali v poskytování péče těm, kteří ji potřebovali.“

V roce 2020 týmy Lékařů bez hranic ošetřily v Severozápadním regionu 180 přeživších sexuálního násilí, psychologové poskytli 1 725 konzultací, chirurgové provedli 3 272 operací, sanitky převezly 4 407 pacientů (více než tisíc z nich byly rodící ženy). Zdravotníci v komunitách poskytli 42 578 konzultací týkajících se především malárie, průjmu a infekcí dýchacích cest. Lékaři bez hranic jsou přítomni v mnoha zemích, kde dochází ke střetům mezi vládními a nevládními silami a jsou odhodlaní naplňovat poslání uvedené v jejich zakládací listině—poskytovat lékařskou péči bez diskriminace a nehledět přitom na politickou či náboženskou příslušnost, rasu ani pohlaví.