Když budu s pacientem plakat, nepomůžu mu

Katja Ostapenko pracuje pro Lékaře bez hranic v  projektu zaměřeném na léčbu tuberkulózy v  ukrajinském Žitomiru. Ve svém svědectví vysvětluje, proč je její práce důležitá. Popisuje také, jak se snaží pomáhat těžce nemocným pacientům na jednotce intenzivní péče. 

Čtyři roky jsem pracovala jako sociální pracovnice s teenagery, kteří měli problémy. V té době jsem četla na internetu článek o tom, že Lékaři bez hranic otevírají v Žitomiru projekt na léčbu tuberkulózy (TBC), kde budou pacientům poskytovat inovativní léky.  

Můj strejda onemocněl tuberkulózou v roce 2016. Byl tady v nemocnici zaměřené na léčbu TBC. Dobře si pamatuju, jak to bylo pro mámu složité, když se léčil. Léčba měla vedlejší účinky, potřeboval podporu. Nás přitom ani nenapadlo, že by touto nemocí mohl onemocnět někdo v naší rodině. Měli jsme také strach, že se nakazíme. Před několika měsíci strejda zemřel na mrtvici. 

Takže když Lékaři bez hranic hledali sociálního pracovníka, přihlásila jsem se. Chtěla jsem získat novou zkušenost a přispět k procesu léčby tuberkulózy. Pracuju tady už rok. 

Jako sociální pracovnice poskytuji pacientům sociální podporu. Spolupracuji s dalšími nevládními organizacemi. A pokud pacient potřebuje například oblečení, pomoc ohledně důchodu, pomáhám jim v jejich součinnosti se sociálními službami. Máme také dotazníky, které se týkají například kvality života – pokud se ukáže, že má pacient nějaký problém, tak ho kupříkladu doporučíme k psychologovi. 

Věřím, že jako sociální pracovnice dělám mnoho užitečných věcí. Protože když mají lidé v životě problémy, je pro ně klíčová podpora. Mnoho z nich trpí stigmatizovaním, kdy se k nim příbuzní a blízcí otočili zády. A potřebují kamaráda, člověka, kterému mohou věřit. 

Včera jsem navštívila naše školení pro zdravotníky zaměřené na boj se stigmatem. Součástí bylo i setkání s bývalým pacientem, kde popsal zkušenost s TBC a jak se vyléčil. Když hovořil, zmínil mé jméno. Řekl: „Katja byla mojí sociální pracovnicí a poskytla mi nezbytnou podporu, za což jsem vděčný.“ Je vyléčený, cítí se dobře, žije normální život, má novou práci. To bylo velmi příjemné slyšet, je to plus naší práce. 

Nejtěžší je, když pracuji na jednotce intenzivní péče tady v nemocnici zaměřené na léčbu TBC, kde jsou pacienti, jejichž stav je velmi vážný a mají špatnou prognózu. Když k takovému pacientovi jdu, je třeba, abych se usmívala, poskytla mu podporu, naději. Vím, že jeho stav je vážný, ale když s ním budu plakat, nepomůžu mu. Jen to vše zhorší. Tak mluvíme o životě, o příjemných věcech, které zažil. A já mu říkám pozitivní věci, které potkaly mě. Snažím se vidět to hezké ve všem. A snažím se pamatovat hlavně to hezké.  

Katja Ostapenko, sociální pracovnice, Žitomir 

Lékaři bez hranic pracují v Žitomiru společně s ministerstvem zdravotnictví a regionálními úřady na zavedení léčby rezistentních forem tuberkulózy. Lékaři bez hranic zároveň budují v Žitomirské regionální nemocnici pro léčbu tuberkulózy novou laboratoř, která bude mít úroveň biologické bezpečnosti 3 (nejvyšší stupeň ochrany je 4).