Keňa: Uprchlíci v Eldoretu mají starost o svou budoucnost

2. ledna vyrazil tým Lékařů bez hranic, složený z jedné zdravotní sestry a logistika, do Eldoretu, pátého největšího keňského města, vzdáleného asi 250 km od hlavního města Nairobi. V důsledku násilí, jež nedávno v Keni propuklo, čelilo město masivnímu přívalu uprchlíků, což organizaci přimělo ke krizové intervenci. Dnes je už situace klidnější, ale mnozí z uprchlíků si dělají starosti o svou budoucnost.

Mwania tu byl už jednou předtím. Během bojů v roce 1992 přišel hledat bezpečí přesně na stejné místo, policejní stanici v Langasu ve městě Eldoret. Když se před šestnácti lety po utišení násilí vrátil do svého domu, našel ho nedotčený. „Tentokrát už tam ale není nic, k čemu bych se mohl vrátit. Můj dům i majetek docela shořely,“ říká Mwania. Budoucnost je pro tohoto starého muže a dalších deset členů jeho rodiny, kteří tu s ním jsou, nejistá. Zatím zůstanou v uprchlickém táboře, který vznikl kolem policejní stanice. Ale pak? Kdo ví…

Násilí, které propuklo po zpochybňovaných prezidentských volbách z 27. prosince, mnohé šokovalo. Země se stále nemůže vzpamatovat z rozsáhlého plenění a vypalování, jež si vyžádalo více než 600 obětí a tisíce lidí přimělo k útěku. I když se zdá, že situace se zklidňuje, je stále nepředvídatelná. V posledních dnech byly týmy Lékařů bez hranic, jež jsou v Eldoretu aktivní, svědky rychle se měnící situace. Od vypuknutí bojů zde vyhledaly útočiště tisíce lidí. Nyní, když se situace začala zklidňovat, se některé uprchlické tábory, v nichž se ještě před pár dny mačkaly stovky rodin, zcela vyprázdnily, protože se uprchlíci vrátili domů. Jiné tábory naopak stále zůstávají přeplněné. I podmínky na jednotlivých místech se značně liší. Některé z táborů jsou dobře organizovány, protože v nich žijí lidé, kteří uprchli z domovů v okamžiku, kdy začali být ohrožováni, a podařilo se jim zachránit většinu majetku. Jejich přístřešky jsou přeplněné oblečením, dekami, jídlem, bicykly, kbelíky apod. Jiní uprchli až poté, co byly vypáleny jejich domy, a teď nemají nic.

Ať už se jim podařilo něco ze svého majetku zachránit či ne, mají všichni ti, kteří v táborech zůstávají, jednu věc společnou: neuvažují o tom, že by se brzy vrátili. „Uprchlíci, kteří jsou teď v Eldoretu, jsou jedni z nejzranitelnějších,“ vysvětluje Pierluigi Testa, koordinátor Lékařů bez hranic. „Mnozí z nich jsou příliš vystrašení či chudí na to, aby se vrátili domů. A většina odejít ani nemůže, protože už nemá kam.“

Tým Lékařů bez hranic, čítající v současnosti osm mezinárodních pracovníků, navštěvuje okolní uprchlické tábory a osady a poskytuje potřebnou pomoc. 3. ledna vypravila organizace na místo 2 letadla se zásobami a od té doby se rozdalo více než 6 000 dek, stejně jako 2 250 sad nezbytného vybavení, zahrnujícího kromě dek i plastové plachty pro postavení přístřeší, kanystry na přenášení a skladování vody či kuchyňské sady, v souhrnu pro asi 20 000 lidí. Logistické týmy postavily sprchy a latríny a ve dvou táborech zajistily čistou vodu. V některých táborech začaly znovu působit blízké zdravotní kliniky, Lékaři bez hranic proto podporují jejich personál a zásobují je potřebnými léky a vybavením. V ostatních táborech pak zdravotníci organizace poskytují konzultace a léčbu přímo na místě. Nejčastějšími zdravotními potížemi jsou v těchto podmínkách průjmová onemocnění a infekce dýchacích cest.

Každý tu trpěl a každý je vystrašený. „Před pár dny tu začal hořet jeden dům. Byla to jenom náhoda, ale všichni se hned rozutekli,“ vypráví Maina, jedna z obyvatelek tábora v Langasu. S psychickými traumaty se během konzultací často setkává keňská zdravotní sestra Albina Aluda, jež pracuje pro Lékaře bez hranic v dočasné táborové klinice. „Hodně lidí za námi chodí a říká, že má bolesti. Říkáme tomu ‚hapa hapa‘ (‚tady tady‘) syndrom. Ukazují na sebe a říkají, že je to bolí ‚tady‘ a ‚tady‘, ale ve skutečnosti je jejich bolest spíš emocionální než fyzická.“

Navzdory šoku z posledních týdnů potřeba lékařské pomoci v Eldoretu už není kritická. Pokud se situace v Keni stabilizuje, organizace bude uvažovat o postupném ukončení svých aktivit v této oblasti. V Eldoretu a okolí začínají v současnosti působit i jiné organizace, jež převezmou starost o dlouhodobé potřeby uprchlíků. Zdravotní kliniky a nemocnice, které byly zavřené či nedostatkem personálu ochromené, jsou už opět v provozu a měly by být schopné postarat se o zdravotní potřeby místních obyvatel. Lékaři bez hranic budou situaci v Eldoretu samozřejmě i nadále monitorovat, své úsilí budou nicméně směřovat do vzdálenějších lokalit, např. do zemědělské oblasti Molo, kde je pomoc nyní více potřebná.