Koupeme se ve stejném moři, ze kterého jsem před hodinou tahala vyčerpané lidi

Jitka Kosíková je zvyklá pracovat v neustálé blízkosti smrti, nemocí a strádaní, často i malých dětí. Jako dětská zdravotní sestra je zažila na misích v konfliktních oblastech, při práci s lidmi na útěku nebo v rámci paliativní péče, které se v ČR věnuje. V novém dílu podcastu Mlčení zabíjí vypráví především o kontroverzně vnímané misi Lékařů bez hranic ve Středozemním moři.

„Záchranné akce začínaly většinou ráno. Budili nás. (…) Pak jsme se sešli a dostali jsme informace, co se děje. Jestli je v blízkosti nějaká loď, kolik je tam lidí nebo kolik je tam lodí, jak jsou daleko, kam plujeme, jak je to daleko nebo za jak dlouho tam budeme. Mezitím se z lodě spouštěl náš motorový člun, který byl taková první vlaštovka, která se spojila se těmi lidmi ve člunu. Dávala jim instrukce, co se bude dít, rozdávala záchranné vesty. (…) Tam byla velká role kulturních mediátorů, kteří uměli jazyky, uměli s těmi lidmi komunikovat a uměli ošetřit tuto krizovou situaci, kdy opravdu stačila sekunda a někdo mohl skončit ve vodě,“ popisuje první momenty záchranných akcí lodi Bourbon Argos, kterých se účastnila v roce 2016.

Poté, co se podařilo vyčerpané lidi dostat na loď bylo úkolem týmu, jehož byla Jitka Kosíková součástí, zjistit zdravotní stav příchozích, ošetřit je a předat podstatné informace. Důležité ale také bylo naslouchat příběhům zachráněných.

„Důvodem je touha po lepším životě. Touha po tom být v bezpečí. Touha po tom vychovávat svoje děti v lepším prostředí, než v jakém žili oni. Někde se za tím skrývalo násilí, někde se za tím skrývala těžká práce, těžká ekonomická situace, těch důvodů tam bylo spousta. To, co jsem slyšela, tak polovina lidí na té lodi měla podobné důvody, ale nevěděli, co bude dál, co bude až vystoupí z člunu, kde vystoupí, jak to tam bude vypadat, co tam budou dělat. Ta naděje na to, že ten život tam bude lepší, než měli doma, byla ale obrovská,“ říká Jitka Kosíková o motivaci lidí, kteří se vydali na nejsmrtelnější uprchlickou trasu.

Mise ve Středozemním moři byla pro Jitku Kosíkovou, která s Lékaři bez hranic pomáhá už deset let, netradiční. Nejen proto, že byla na moři, ale také proto, že přístavy, ve kterých loď stavěla, si s týmem mohla krátce prohlédnout, v podstatě jako turista. „Je to velký střet naší představy o dovolené, kdy my jezdíme na Sicílii na dovolenou, koupeme se ve stejném moři, ze kterého jsem před hodinou tahala vyčerpané lidi. Teď tady chodíme, namalujeme se rtěnkou, jdeme si koupit šátek, dáme si večeři, dáme si víno a pak zase nastoupíme na tu loď. Tak takovýto silný kontrast jsem asi nikde jinde nezažila,“ vysvětluje unikátnost této mise.

Jak přesně záchranné operace probíhaly od začátku do konce, jaká byla spolupráce s úřady nebo nakolik je důležité a profesionální projevovat emoce při práci s umírajícími, Jitka popisuje v podcastu Mlčení zabijí.

Podcast připravili: Tereza Haniaková a Zdeněk Chaloupka
Zvukový design: Miroslav Chaloupka
Hudba: Nikola Prokopcová