Lepší péče o ženy v D. R. Kongo: „Jsem pyšná na to, že poskytujeme tyto služby.“

Náš tým ve Walikale v Demokratické republice (D. R.) Kongo na vlastní oči vidí devastující následky, které sexuální násilí a neodborně prováděné potraty mají na jejich pacientky a pacienty. Všichni společně usilují o to, aby těmto lidem pomohli. Porodní asistentka Claire napsala blog přímo z mise.

Tento měsíc se pro mě nesl ve znamení rozhovorů o velice závažných tématech.

Před měsícem jsem se zúčastnila školení zaměřeného na sexuálně a genderově motivované násilí. Včera jsem dokončila workshop na téma vyžádaného ukončení těhotenství v projektech Lékařů bez hranic.

Přimělo mě to k zamyšlení nad tím, jak inspirující je pro mě poslání Lékařů bez hranic: poskytovat komplexní zdravotní péči v oblastech s omezenými zdroji navzdory velké emocionální zátěži, kterou taková práce představuje pro náš tým.

„To není problém“

Za čtyři měsíce na pozici supervisorky projektu reprodukční lékařské péče ve Walikale v D. R. Kongo jsem si vyslechla mnoho příběhů našich pacientek, které se staly obětí sexuálního násilí a zažily trauma.

Walikale, na rozdíl od mnoha dalších měst v provincii, nepatří mezi oblasti zasažené probíhajícím konfliktem. Sexuální násilí je natolik spojované s ozbrojeným konfliktem v Severním Kivu, že relativní mír v naší komunitě vzbudil dojem, že sexuální násilí tu problém není.

Pacientky a pacienti naší kliniky Tumaini zaměřené na reprodukční a psychologickou péči vám ale řeknou, že je to jinak.

Zajatkyně

Jedna mladá dívka okolo 13 let šla na pole se svojí maminkou a přiblížil se k nim starý muž se zbraní. Řekl matce, aby se vrátila zpátky do vesnice. Když protestovala, hrozil jí zbraní, dokud neodešla.

Muž držel dívku v zajetí více než den.

Podařilo se jí utéct, když se muž vydal sehnat jim nějaké jídlo. V té době už o tom matka řekla všem v okolí, vydali se jí hledat a ihned se o ni postarali.

To ale neplatí pro všechny ženy.

Velká rizika

Setkala jsem se s další ženou, kterou manžel přinutil nechat si odstranit nitroděložní tělísko.

Nechala si ho zavést po porodu pátého dítěte a druhém vysoce rizikovém císařském řezu. Zpočátku manžel souhlasil, ale po třech letech začal chtít další děti.

Žena dala jasně najevo, že další děti nechce, ale její rodina ji týrala kvůli tomu, že selhala v dalším rození dětí.

Manžel si navíc začal pořizovat děti s jinými ženami.

Tělo a duše

Tyto případy mají nejen psychické, ale i fyzické následky.

Sexuální násilí vystavuje ženy nákazám, viru HIV a nechtěnému těhotenství. Tomu všemu lze předejít, pokud se oběti dostane lékařské péče do tří dnů od incidentu. A i po třech dnech jsme tu od toho, abychom poskytli zdravotní péči a podporu.

Dívce z prvního případu jsme podali pohotovostní antikoncepci, profylaxi proti infekci virem HIV, antibiotika proti sexuálně přenosným nemocem jako kapavka, chlamydie nebo syfilis, léky proti bolesti a předali jsme ji našemu psychologickému týmu.

Kromě toho jsme ji očkovali proti žloutence typu B a tetanu. Doufáme, že přijde na pravidelné kontroly po týdnu, po měsíci, po třech měsících a bude pokračovat v léčbě.

Domácí sexuální násilí

Případ druhé ženy otevřel v našem týmu diskusi na téma následků domácího násilí mezi partnery.

Porodní asistentka ze zdravotního střediska mi řekla, že si myslí, že případ této ženy spadá primárně pod náš psychologický tým. Zmíněná pacientka určitě potřebovala psychologickou konzultaci, ale její rodinná situace ji vystavovala stejným zdravotním problémům, kterým čelí oběti jiných typů sexuálního násilí.

Projevily se u ní příznaky sexuálně přenosných chorob, které si její manžel odmítal nechat léčit, a také byla stále vystavena riziku nechtěného těhotenství.

Stejně jako v prvním případě jsme řešili její bolesti a riziko možných infekcí.

Otestovali jsme ji na HIV a syfilis a nabídli jí antikoncepci. Když odmítla, ujistili jsme ji, že na klinice jí v případě potřeby kdykoli poskytneme pohotovostní antikoncepci.

Vzhledem k tomu, že nechtěla opustit manžela, nabídli jsme jí také možnost pravidelného testování na sexuálně přenosné choroby a psychologickou podporu.

Dělat něco víc

Když jsem ticho a jen naslouchám příběhům konžských kolegů, pacientů a pacientek, nepřestávají mě jejich osudy ohromovat. Je jasné, co je potřeba udělat, a je to potřeba udělat nyní.

Po školení o sexuálně a genderově motivovaném násilí je cílem mého projektu větší důraz na aktivity, které odpovídají potřebám těch, kteří přežili tento typ násilí, a těch, kteří jsou jím ohroženi.

Přeživším poskytujeme soukromé, diskrétní prostory, kde se jim dostává péče o fyzické i duševní zdraví. Snažíme se zvyšovat povědomí o všech typech sexuálního násilí v místní komunitě, zejména sexuálního násilí na mužích.

Školení se zúčastnilo 10 z nás z walikalského týmu a pro většinu to byl první trénink na toto téma. Jeden z účastníků se mi opakovaně svěřil, jak je rád, že se může účastnit.

Bude potřeba spolupráce mezi různými odděleními, abychom lépe pokryli potřeby místní komunity, včetně týmů zaměřených na reprodukční a duševní zdraví, na zdravotní osvětu a práci v terénu.

Je skvělé pracovat na takovém projektu s tak motivovaným týmem, který ve Walikale je.

EVA

Během rozhovorů o sexuálním násilí hodně mluvíme o prevenci nechtěných těhotenství.

Jsem nesmírně pyšná na to, že mohu pracovat pro organizaci, která bere vážně všechny aspekty reprodukční zdravotní péče, a to včetně potratů.

Na konci dubna jsem se vrátila do Gomy, hlavního města provincie Severní Kivu, abych se zúčastnila workshopu pořádaného kolegy z Lékařů bez hranic. Tématem workshopu bylo hodnocení přístupu k přerušení těhotenství (Evaluation of Values and Attitudes – EVA).

Po školení „EVA“ jsem mluvila s pracovní skupinou z naší centrály v Amsterdamu a s kolegy z dalších misí v Jižním i Severním Kivu o zdravotní péči týkající se potratů.

Stejně jako při školení o sexuálním násilí jsem byla jen jedna z hrstky mezinárodních spolupracovníků. Valnou většinu tvořili konžští kolegové. 

Zarazilo mě, jak podobné jsou konverzace, které vedeme, těm, které bychom vedli doma v USA.

Přímá zkušenost

Bezpečná lékařská péče zaměřená na potraty se  v D. R. Kongo v poslední době stala dostupnější ve specifických případech, jako je znásilnění, incest či ohrožení psychického nebo fyzického zdraví matky.

Tato změna nastala ve chvíli, kdy D. R. Kongo podepsala takzvaný Maputo Protokol, dokument, která má zajistit práva ženám po celé Africké unii. I přes větší dostupnost potrat stále obklopuje velké stigma. Slyšela jsem tu úplně stejné argumenty proti potratům jako už mnohokrát předtím ve Spojených státech, včetně toho, že život začíná početím, a že ženy by „měly převzít zodpovědnost za své chování.“

Rozdílné názory panovaly i napříč jednotlivými projekty, což mi také připomnělo názorové rozdíly mezi různými oblastmi v Americe.

Ale s jedním podstatným rozdílem: ti, kdo se zde vyjadřovali ve prospěch bezpečných, lékařsky vedených potratů, měli téměř do jednoho přímou osobní zkušenost s negativními následky potratů prováděných neodborně.

Svědectví

Několik našich konžských zdravotníků přineslo svědectví jménem pacientek, kterým byl odmítnut lékařsky vedený potrat, aby se po pár dnech vrátily kvůli závažným komplikacím způsobeným nebezpečnými potraty.

Zhruba 30 % úmrtí matek v Kongu je zaviněno potraty. Nikde jinde jsem se nesetkala s takovou nutností poskytovat tento jednoduchý a bezpečný lékařský zákrok než zde. Ženy umírají, pokud to neděláme.

Předtím workshopem jsem měla obavy, abych svou účastí nebudila dojem, že svým konžským kolegům a kolegyním vnucuji své hodnoty. Nakonec jsem toho moc neřekla, protože cokoli jsem měla na srdci, vyjádřili další účastníci mnohem trefněji.

Jednoduchý a bezpečný

Abych byla upřímná, provádět potrat může být strašně smutné. Je mi nesmírně líto, že je to rozhodnutí, které ženy musí dělat, a někdy je těžké dát stranou vlastní předsudky a nesoudit.

Jsem však hrdá na to, že ženám tuto péči nabízíme. Jsem pyšná na to, jakým způsobem ji poskytujeme, protože po zákroku nabízíme konzultaci s psychologem a také antikoncepci. Ukončení těhotenství nikde nepropagujeme, reagujeme pouze a čistě na žádosti našich pacientek o snadný a bezpečný zákrok. Nemůžu za někoho rozhodnout, co je pro ně a jejich rodiny nejlepší, ale můžu jim poskytnout kvalitní lékařskou péči.

Emocionálně náročná práce

Po přečtení mého blogu můžete dojít k závěru, že se zabývám jen těmito dvěma tématy. Nebojte, porodní a neonatologická péče tvoří většinu mé práce. Na našem porodnickém oddělení trávím 4–5 dní v týdnu.

Práce na zařazení tématu sexuálního a genderově motivovaného násilí a ukončení těhotenství do balíčku komplexní reprodukční péče, kterou v rámci projektu ve Walikale nabízíme, je pro mě ale velkou radostí.

Porodní asistentky, které mám na starosti, se výrazně profesně posunuly díky školením o této péči. Zaneprázdněné porodní asistentky tato témata často opomíjejí, přitom hrají tak velkou roli pro naše pacienty a pacientky.

To znamená „naděje“

Přestože se jedná o emocionálně velmi náročnou práci, je neuvěřitelně uspokojivé poskytovat tak holistickou péči, zejména v kontextu prostředí s omezenými zdroji.

Naši kliniku zaměřenou na reprodukční a psychologickou péči jsme pojmenovali „Tumaini“, což ve svahilštině znamená „naděje“.

A našim pacientkám i pacientům a celé komunitě naději skutečně přinášíme.