Libanon: Dva měsíce po tragické explozi v zemi prudce stoupá potřeba psychologické péče

Bejrút, 14. října 2020 – Dva ze tří pacientů, kteří od 10. srpna do 30. září vyhledali v nejhůře zasažených oblastech Bejrútu pomoc Lékařů bez hranic, vykazují známky úzkosti a deprese. Více než polovina z nich udává jako důvod výbuch, jenž centrem hlavního města otřásl 4. srpna. Duševní zdraví se zhoršuje také u lidí, kteří psychickými obtížemi trpěli už před explozí. Celkem 82 % z nich říká, že má od té doby závažnější symptomy.

„Dva měsíce od exploze jsme svědky velkého nárůstu v počtu konzultací,“ říká psycholožka Lékařů bez hranic Sara Tannouri. „Ačkoliv fyzická zranění se už u většiny lidí podařilo ošetřit a základní potřeby, jako jsou střecha nad hlavou, elektřina nebo voda, mají zajištěné, spousta z nich propláče celé noci. Vyděsí je i ten nejslabší zvuk.“

Týmy Lékařů bez hranic mezi pacienty evidují například panické záchvaty, nespavost, ztrátu chuti k jídlu, zapomnětlivost, nesoustředěnost, apatii či negativní myšlení.

Bezprostředně po výbuchu se hodně lidí domnívalo, že šlo o izraelský nálet. Značnou paniku to vyvolalo hlavně mezi těmi, kteří už bombardování v minulosti zažili.

Lůžkové kapacity místních zdravotnických zařízení byly po explozi zcela naplněné. Řada zraněných proto musela hledat pomoc v nemocnicích vzdálených i několik hodin. Po cestě byli svědky trosek vlastního města. Viděli lidi uvězněné pod ruinami a ulice plné mrtvých i zraněných.

Jedna z pacientek Lékařů bez hranic byla sedmdesátiletá žena. Části sutin ji zasáhly obě oči. Nyní je slepá. Raději by si prý přála zemřít. „Neustále opakuje, že při explozi měla zahynout ona, ne všichni ti mladí muži a ženy,“ dodává Tannouri.

Děti a nezletilí nesou tíhu neúměrnou jejich věku

Situace má dopad i na děti. Projevuje se u nich zvýšená fyzická a verbální agresivita, trpí v noci pomočováním. Mnoho dětí má strach, že zůstanou sami. Chtějí spát u rodičů v posteli, anebo u rozsvíceného světla.

„Mnoho nezletilých má na svých bedrech tíhu zcela neúměrnou jejich věku“, vysvětluje Tannouri. „Jeden mladý chlapec musel volat svého otce, aby přišel zachránit jeho matku uvězněnou pod sutinami poté, co se na ni zbortila zeď.“ Další mladou pacientku tíží vina, že její sestra byla zraněná, zatímco ona sama vyvázla bez škrábnutí. Jiní mladí pacienti zase naopak odmítají od exploze opustit dům. Mají strach, že by se incident mohl opakovat.

Podle Tannouri souvisí zvýšený počet lidí hledající psychologickou péči také se skutečností, že mnozí už se nemohou opřít o pomoc rodiny a přátel. Situace v Libanonu je totiž těžká i pro ně.

„V Bejrútu bývala společnost nebo blízká síť rodiny, přátel a sousedů první instancí neformální podpory pro každého, koho něco trápí,“ přibližuje Tannouri. „Současný stav ale dopadá na všechny tvrdě – a naráz. Lidé se proto musejí obracet na specialisty v oboru psychologické péče.“

„Všichni si dnes procházejí něčím, co je vlastně běžná reakce na mimořádné události,“ doplňuje Tannouri. „Musíme si být vědomi přímé souvislosti mezi situací v zemi a psychickým zdravím jejích obyvatel. Lidé potřebují věci uzavřít, aby se mohli posunout dále. Teď mají ale bohužel často pocit, že neexistuje žádný konkrétní plán, jak se vypořádat s dopady nedávné exploze. Věci nadále pokračují, jako by se nic nestalo. To je špatně. Akorát se tím ve společnosti prodlužuje pocit beznaděje a bezmocnosti,“ dodává Tannouri.

Neopomíjet psychické zdraví

Lékaři bez hranic momentálně jednají se zástupci Libanonského národního programu psychologické pomoci (součást ministerstva veřejného zdraví) o další podpoře jejich kapacit a také o zajištění dlouhodobější strategie na pokrytí zvýšených potřeb obyvatel.

„Výbuch je traumatizující událost sama o sobě. Když budou jeho důsledky opomíjeny a neléčeny, podrývá se tím dobrý psychický stav pacientů v dlouhodobém horizontu. Duševní zdraví musíme vnímat komplexně. Psychologická péče nemá být jen separátní, specializovanou oblastí. Je třeba, aby se stala součástí celkového balíčku péče pro lidi napříč Libanonem,“ uzavírá Tannouri.

Lékaři bez hranic začali nabízet formální konzultace od 10. srpna. Probíhaly ve zdravotnických zařízeních i během návštěv doma či po telefonu. Celkem přijaly týmy organizace k 30. září 180 pacientů. Přesně 112 z nich přišlo na více než jedno sezení. Dohromady poskytli zaměstnanci organizace v necelých sedmi týdnech 292 psychologických konzultací.

Statistiky týkající se symptomů v této zprávě jsou založeny na datech vzorku 98 pacientů. Lékaři bez hranic data sbírali mezi 14. srpnem a 30. zářím 2020. Celkem 17 z 98 pacientů byly děti.