Litva: Dlouhodobé zadržování lidí na útěku musí skončit. Nese s sebou zneužívání, násilí a duševní poruchy

Vilnius/Praha, 10. května 2022

• Litevské úřady zadržují v nelidských podmínkách více než 2 500 žadatelů o azyl. Někteří z nich jsou v detenčních zařízeních už devět měsíců. 
• To těžce dopadá na jejich duševní zdraví, často trpí úzkostmi. Jsou známy i případy sexuálního obtěžování a násilí.
• Lékaři bez hranic jsou situací znepokojeni a vyzývají litevské představitele, aby dlouhodobé zadržování ukončili a pro zvláště zranitelné osoby našli alternativní řešení.

„Je to těžké. Člověk tady není psychicky v pohodě. Dříve jsem v noci normálně spal, teď nemůžu usnout. (…) Realita je taková, že jste ve vězení. Ale proč? Nikoho jste nezabil ani nejste drogový dealer,“ ptá se ze zoufalství muž, který do Litvy přišel až z Mali.

Týmy Lékařů bez hranic byly svědky toho, jaký dopad má detence na lidi na útěku. „Trpí fyzickými i psychickými obtížemi,“ uvádí Georgina Brown, zástupkyně organizace v Litvě. „Nemají přístup k férovému azylovému řízení. Neexistuje zde žádná specializovaná péče pro pacienty s psychickými poruchami nebo pro přeživší sexuálního násilí a mučení.“

Úzkosti, stres a nejistota

Lékaři bez hranic poskytují zdravotní a psychologickou péči ve dvou detenčních zařízeních, kde jsou žadatelé o azyl po měsíce drženi, aniž by věděli, kdy budou propuštěni. Většina těchto lidí je v detenci od roku 2021, kdy prudce narostl počet prchajících z Iráku, Konžské demokratické republiky, Sýrie, Kamerunu a Afghánistánu. Přes Bělorusko se snažili dostat do Polska, Litvy nebo Lotyšska. Pacienti, se kterými přišli spolupracovníci organizace do styku, připustili, že se obávají perzekuce či smrti, pokud by se vrátili do zemí svého původu.

Migrační politika Evropské unie těžce dopadá na duševní zdraví lidí. Lékaři bez hranic od ledna do března roku 2022 poskytli 2 636 lékařských konzultací. Celkem 98 pacientů se potýkalo s úzkostmi, které podle nich souvisely s podmínkami v detenčních zařízeních. Mezi další faktory, které vyvolávají stres, patří nejistota a omezený přístup k právnímu poradenství.

„Chci vědět, jaké jsou naše vyhlídky na budoucnost,“ svěřil se jeden ze zadržovaných ve městě Kybartai. „Cítíme se jako v pasti.“ Diskriminaci jsou obzvlášť vystaveni příslušníci LGBTQI+ komunity. „Několikrát jsem se pokusil o sebevraždu. Neúspěšně,“ říká další člověk.

Za zdmi zařízení

Detenční centra se nedají považovat za bezpečné místo. V březnu 2022 byla zdravotní sestra Lékařů bez hranic svědkem toho, jak jeden z dozorců v detenčním zařízení silně srazil na zem a spoutal jednoho psychiatrického pacienta. Poté byl umístěn do izolace. „Zavřeli ho na samotku,“ uvedla zdravotní sestra. „Zažádala jsem o povolení ho navštívit. Zamítli to. V cele se ale nacházel nějaký ostrý předmět, kterým se poranil bezprostředně po návratu do klasické vazby,“ dodala.

Týmy psychologů organizace také nedávno poskytly podporu třem osobám, které někdo během jejich pobytu v zařízení sexuálně napadl. O tomto případu informovala i litevská média. Lékaři bez hranic volali po jejich přesunu do vhodnějšího centra. Nakonec byli úspěšní, proces ale trval více než dva týdny.

Pro zvláště zranitelné lidi aktuálně neexistuje žádné alternativní řešení namísto detence. Lékaři bez hranic od začátku roku 2022 identifikovali a podpořili více než 50 osob, které ještě v zemi svého původu zažily sexuální a genderově podmíněné násilí. Ty kvůli potřebné ochraně následně odkázali na Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR).

Hledání efektivního a humánního řešení

„Dlouhodobé zadržování žadatelů o azyl a lidí na útěku musí okamžitě skončit. Urychleně by se tak měly všechny žádosti spravedlivě posoudit,“ apeluje Georgina Brown. Všichni ti, co utíkají přes litevské území, si zaslouží smysluplnou a efektivní ochranu.

Pokud se tak nestane, zneužívání a násilí se bude opakovat a psychologické problémy těchto osob se ještě zhorší. Jako tomu je u jednoho uprchlíka z Iráku. Každý den prosí dozorce, aby ho přemístili jinam. Nejen oni komentují jeho sexuální orientaci. Pro ně nemá jméno, říkají mu jen „gay“. I když má hlad, raději to zaspí, aby se vyhnul dalším poznámkám. „Lidskost najdete, když se vcítíte do kůže druhých. V tu chvíli je můžete více pochopit. Tady ale na vás vidí jen to, že jste v pořádku po fyzické stránce. Ignorují fakt, že jste zranění uvnitř,“ dodává Iráčan.