Nečekaný porod

Lékařka Alyssia Ferrarese z Belgie nedávno strávila dva měsíce v oblasti Boma v Jižním Súdánu. Pracovala v malém týmu, který s mobilními klinikami cestoval do těch nejodlehlejších vesnic. V jedné z nich zažila nečekaný porod.

Když jsem poprvé přijela do oblasti Boma ve státě Džonglei (Jonglei), nemohla jsem uvěřit tomu, že jsem opravdu v Jižním Súdánu. Atmosféra byla úplně jiná, než jakou jsem zde zažila na dvou předešlých misích s Lékaři bez hranic.

Nový klid

Ještě před několika lety mezi sebou v Bomě bojovaly různé etnické skupiny. Patřili mezi ně polo-nomádští pastevci a zemědělci. Kraj zachvátil krvavý a traumatický konflikt. Nyní však na některých místech panuje relativní klid. Ve městě Itti žijí pospolu pastevci i zemědělci poměrně harmonicky a v poklidné atmosféře.

Město Itti je centrem obchodu i zdravotní péče v oblasti. Nachází se tu hlavní trh a jediná klinika. Pastevci prodávají dobytek, ženy z různorodých etnických skupin zase své výrobky. A všichni mají užitek z kliniky.

Obrovské území

Mimo město se k lékaři dostanete velmi těžko. Na mnoha odlehlých a izolovaných místech dokonce kvůli nedostatku zdravotnických zařízení a mimořádně složitým geografickým podmínkám žádná zdravotní péče není. Obyvatelé bydlí rozsetí napříč obrovským územím a cesta na kliniku v Itti může trvat až tři dny pěšky. To je náročné v období sucha, ale ještě horší v období dešťů, kdy se chodí obtížně a autem se nedá jet vůbec.

Doprava na místě

Když jsme dorazili do města Itti, nevěděli jsme, jak zorganizujeme naši každodenní práci. Záleželo na tom, co zjistíme při návštěvě vesnic. Na začátku jsme neměli žádná vlastní vozidla, takže jsme do okolí chodili pěšky, půjčovali jsme si traktory nebo někdy i soukromá auta.

Jakmile ale do Itti dorazila naše dvě auta, mohli jsme prozkoumávat ta nejvzdálenější a nejvíc izolovaná místa, jako jsou například vesnice Maruwa, Labarab a Kassangor, a začít do těchto míst jezdit s mobilními klinikami.

…

Více než 1 000 pacientů

Počet pacientů, kteří využili naše mobilní kliniky, byl mnohem vyšší, než jsme čekali. Za pouhých šest dní jsme jich ošetřili více než 1 000. Dospělí nejčastěji trpěli infekcemi dýchacích a močových cest. U dětí jsme zaznamenali hodně infekcí dýchacích cest a případů malárie. V současnosti jsme jedinou organizací, která ve vesnici Maruwa a okolí poskytuje zdravotní péči.

První den

V Bomě jsem zažila tolik nezapomenutelných okamžiků: od zvuků a písní obřadů lidu Labarab za svitu hvězdné oblohy a nesčetných světlušek až po sváteční den, kdy lidé z komunity Jyie, ozdobeni svými nejkrásnějšími korálky, tradičními tanci vyjádřili svou ochotu k míru. Ale nejvíce mě zasáhla jedna událost první den na naší mobilní klinice v Maruwě.

To ráno k nám přišly dvě porodní báby s těhotnou ženou, protože se obávaly nastávajícího porodu. Při tom posledním dostala pacientka křeče a její dítě zemřelo.

Dítě na cestě

Když jsem ji prohlížela, došlo mi, že už rodí a miminko přijde na svět na naší mobilní klinice.

Hned jsem z toho byla ve stresu, protože jsem na takovou situaci nebyla připravená. Neměli jsme žádné vybavení pro případ porodních komplikací a také jsem už dlouho u žádného porodu neasistovala.

Rychle jsem ale pochopila, že v tom nejsem sama. Odvážná matka stála a zmítaly jí kontrakce. Podpíraly ji dvě porodní báby a třetí, Mary, klečela před ní, připravená chytit novorozeně.

Pomáhejte s námi u porodů na celém světě.

DARUJTE V NEMOCNICI BEZ HRANIC

Pocta

Obklopily nás ženy a rozprostřely své oblečení tak, aby nás nebylo vidět. Za nimi stály další ženy různého věku, které rodičku povzbuzovaly.

Klekla jsem si vedle Mary a požádala ji, aby mi ukázala, jak matce pomoci porodit. Kývla na mě, ať jdu blíž, a položila mé ruce vedle svých. V tom okamžiku si matka náhle dřepla a během několika vteřin se narodil chlapeček. Kolem dokola se ozýval jeho křik.

Nedokážu popsat energii, kterou jsem v tu chvíli cítila. Ženy kolem mě a já jsme nemluvily stejným jazykem, ale pohledy a úsměvy, které jsme si vyměnily, byly tak intenzivní, že jsme si rozuměly.

Cítila jsem velkou poctu, že se tradiční porodní báby se mnou podělily o své znalosti a že mě místní ženy přijaly do koloběhu života. Nikdy nezapomenu na Maryinu důvěru, když mi hrdě ukázala novorozeného chlapečka.

Nejvíce mě během pobytu v Bomě inspirovala vůle lidí žít mezi sebou v míru, aby jejich děti a komunitu čekala lepší budoucnost.

Blog byl pro potřeby českého překladu zkrácen.