Nesmíme přehlížet pocity viny a samoty způsobené touto pandemií

Psychologické týmy Lékařů bez hranic nejvíce trápí smutek zapříčiněný COVID-19. O výzvách spjatých s truchlením a pandemií píše Lourdes Trigueros, zdravotní referentka projektu v Guatemale.

Truchlení je proces, kterému musí čelit každý, komu někdo zemře, obzvláště jde-li o milovaného. Je to velmi bolestivý a obtížný proces, který nám pomáhá zotavit se a najít nový smysl života.

Od počátku pandemie COVID-19 celý svět zažívá nečekaná trápení. Všichni jsme přišli o normální život, svět se ze dne na den změnil, mnozí z nás přišli o někoho milovaného. A to nemluvíme o milionech lidí, kteří se nemohou izolovat, a opatřeních mnoha vlád, která ve snaze zkrotit virus zasáhla tisíce migrantů a azylantů po celém světě.

Hlavním smyslem zármutku je nás zocelit. Jsme silní a dokážeme se poučit z obtížných situací a proher, kterými si procházíme. Smysl žít, který nalezneme po prožití bolesti, nás činí silnějšími pro budoucnost.

Pokračující pandemie COVID-19 způsobuje nečekané odloučení od blízkých a oslabení našeho zázemí. Dochází k mnoha ztrátám, blízcí náhle umírají doma nebo osamoceni v nemocnici. Tyto situace přispívají k tomu, že vyrovnat se s daným problémem může být výrazně složitější. Je zásadní, jak pro umírajícího, tak pro jeho blízké, být v takové situaci s rodinou.

Sociální odstup, karantény a omezení cestování nám neumožňují být fyzicky v kontaktu, navzájem se obejmout a jinak si projevovat lásku. Brání nám v tradičních rituálech, které jsou v době zármutku tak důležité.

Truchlení zažíváme na nejrůznějších úrovních, osobní i společenské rovině. Máme nově zodpovědnost postarat se o sebe jako o společenství, posouvat se dále a myslet na lepší budoucnost pro lidi, kteří během této krize žijí v nejistých a nestabilních podmínkách. Musíme nalézt cesty, jak se duševně zahojit navzdory vzdálenostem a obtížím, kterým nyní čelíme.

Dopady sociálního odstupu

Dodržování společenského odstupu je pro překonání této pandemie rozhodující, ale lidé vyrovnávající se se ztrátou milovaného zanechává s emocemi, které nemohou vyjádřit odpovídajícím způsobem či v daný čas. Čelí samotě a pocitům viny, které mohou mít vážné následky a je potřeba se jim věnovat.

Pro zdravotní tým Lékařů bez hranic v Guatemale jsou pocity samoty zapříčiněné COVID-19 neustálou starostí. Výzvy způsobené izolací nás donutily hledat nové způsoby léčby. Nutnost mluvit s pacienty telefonicky, místo osobně, představuje jednu z výzev pro psychologickou terapii. Důvěra mezi terapeutem a pacientem se musí budovat prostřednictvím verbální komunikace a neustálých konzultací. Našimi nástroji jsou nyní barva hlasu, odmlky a samotná slova, která obě strany používají. To nás donutilo zbystřit sluch a nacházet nové způsoby terapie.

Psychologové a zdravotníci potřebují posílit odolnost pacientů. Musí hledat kreativní nástroje pro jednotlivce, rodiny i komunity, aby konzultace probíhaly přirozenou cestou a pacienti mohli žít své životy spokojeně a v klidu.

Dopady na zdravotníky

Dopady pandemie na samotný zdravotní personál jsou často ty nejvíce zničující, a přesto nejméně viditelné. Neustálý strach z nákazy virem nebo infikování blízkých, hrozná stigmatizace mnoha zážitků a nedostatek osobních ochranných prostředků vede k tomu, že zdravotníci své emoce nesdílejí. Cítí se bezmocní a frustrovaní.

Jako zdravotníci potřebujeme nástroje, které nám umožní postarat se o sebe i o druhé. To znamená například telefonický kontakt a dostatek času a prostoru pro péči o sebe samotné nebo podpůrné skupiny v rámci pracovního prostředí.

Doporučuji udržet si vnitřní sílu, společně sdílet nápady a nabízet aktivity, které mohou přinést úlevu a naději pacientům a zároveň dávají prostor a čas pro osobní péči a podporu pracovního kolektivu.

Stále nevíme, jaké budou celkové dopady COVID-19 na mentální zdraví lidí ve světovém měřítku, je však jisté, že péče o sebe i o druhé se proměnila, stejně jako způsoby, kterými komunikujeme. V posledních pár měsících si stále více uvědomujeme, jaký vliv má naše práce na jednotlivce i komunity. Příležitost vytvořit novou a lepší budoucnost je v našich rukách.