Opomíjená pandemie: Boj proti AIDS, tuberkulóze a malárii se pozastavil, chybí peníze
Praha, 20. září 2022
Závažnost současné situace není však podle Lékařů bez hranic překvapením. Již v roce 2019 zveřejnila mezinárodní organizace zprávu, ve které varovala, že podpora léčby pacientů s HIV či tuberkulózou se dostala do mrtvého bodu. Hlavním důvodem byl podle zprávy především přílišný optimismus ohledně toho, jak moc jsou země s nízkými a středními příjmy schopné převzít financování boje proti těmto nemocem.
Týmy Lékařů bez hranic opětovně situaci hodnotily. Posudek z roku 2022 ukazuje na to, že pandemie covidu-19 spolu s nynější hospodářskou a sociální krizí dále prohloubily problémy v oblasti léčby AIDS, tuberkulózy a malárie. Důsledky jsou dramatické zejména pro lidi, kteří žijí v rizikových oblastech, kde se tyto tři nemoci vyskytují.
Vzhledem k tomu, že se tyto země potýkají s podfinancováním zdravotnických programů, musí omezit některé zákroky. Jednou z prvních obětí nutných škrtů jsou obvykle programy zaměřené na těhotné ženy, které jsou HIV pozitivní, a jejich nenarozené děti, stejně jako pomoc zaměřená na zranitelné skupiny, jako jsou sexuální pracovníci a menšiny či drogově závislí.
Údaje o úmrtnosti a nemocnosti na tuberkulózu jasně ukazují zvrat úspěchů dosažených v předchozích letech. Na tuberkulózu nyní umírá stejně lidí jako v roce 2017. Ročně zemře 1,3 milionu lidí, zatímco se každoročně nakazí odhadem 10 milionů lidí. Místo toho, aby se splnil cíl pro rok 2020, a snížil se tak počet nových infekcí na celém světě o 20 % oproti roku 2015, došlo v několika zemích – včetně Guineje, Jižního Súdánu a Mosambiku – naopak k nárůstu počtu infekcí. Ani u tuberkulózy se nepodařilo splnit cíl pro rok 2020, přičemž i v tomto případě mělo dojít ke snížení počtu úmrtí v souvislosti s touto nemocí v celosvětovém měřítku.
Co se týče onemocnění HIV, situace je obdobná. Počet lidí testovaných na tuto infekci klesl o 22 %, zatímco počet preventivních služeb se snížil o 11 %. Přibližně 9,5 milionu lidí žijících s HIV se stále neléčí, přičemž téměř třetina těch, kteří se snaží zahájit léčbu, již vykazuje známky pokročilého onemocnění, což je vystavuje vysokému riziku a ohrožuje na životě. Během pandemie covidu-19 přerušilo léčbu velké množství lidí žijících s HIV. Mezi některé regiony, ve kterých lze pozorovat nárůst incidence a úmrtnosti, patří například části východní Evropy a Střední Asie. Mezi lety 2010 a 2020 zde narostl počet infekcí o 43 % a na AIDS zemřelo o 32 % více lidí.
Počet lidí, kteří onemocní malárií, se zvýšil na úroveň roku 2015 – tedy na hodnotu 59 nakažených osob na každých 1 000 ohrožených lidí. Počet obětí, kteří malárii podlehnou, se oproti roku 2019 zvýšil o 12 %, což činí asi 627 tisíc úmrtí.
Týmy Lékařů bez hranic, které provozují zdravotnické programy po celém světě, jsou denně svědky reálných důsledků nedostatku finančních prostředků v oblasti humanitární zdravotnické pomoci.
Odhaduje se, že v období od roku 2024 do 2026 bude na boj proti HIV, tuberkulóze a malárii potřeba 130 miliard dolarů. Mezinárodní organizace Globální fond, zaměřující s na celosvětovou podporu léčby těchto třech zmíněných by měla poskytnout 14 % potřebných financí, a to za předpokladu, že se organizaci podaří získat 18 miliard dolarů od dárců. Dále se počítá s tím, že další externí finanční zdroje pokryjí 19 % a o celých 45 % nutného rozpočtu se postarají samotné země, které se s nemocemi potýkají.
Zbývá tedy obrovská mezera ve výši 22 %. V současné době se však zdá být velmi nepravděpodobné, že se podaří zmobilizovat dostatek domácích finančních prostředků na pokrytí necelé poloviny z celkové částky 130 miliard dolarů. Příliš optimistická očekávání ohledně domácího financování mohou vést k tomu, že skutečná mezera bude mnohem větší než předpokládaných 22 % rozpočtu.
Klíčovou otázkou proto zůstává, jak dopadne zářijová konference Globálního fondu – a zda se podaří mobilizovat potřebné finanční prostředky – a také zda země zvýší své závazky alespoň o 30 % oproti předchozím příslibům. Například Spojené státy americké a Japonsko se již zavázaly pomoci konkrétní částkou. Ostatní země ale zatím tuto otázku ponechávají nezodpovězenou – tedy zda, kdy a v jaké výši přispějí. Zejména nedostatek evropských dárců by měl dvojí negativní dopad, protože by i úměrně snížil objem přislíbených peněz ze strany USA, který je omezen na maximálně jednu třetinu celkové částky.