Pět let od dohody mezi Libyí a Itálií: EU nadále sponzoruje bolest lidí na útěku

Řím/Praha, 2. února 2022 

• Přesně před pěti lety uzavřela Itálie s Libyí tzv. memorandum o porozumění. Tato dohoda je součástí obranné strategie Evropské unie. Místo toho, aby lidi na útěku chránila, snaží se jejich vstupu do Evropy zabránit. 
• Tím však životy těchto lidí ohrožuje. Umožňuje je totiž navracet do Libye, kde čelí násilí, obchodu s lidmi a týrání. 
• Cesta přes Středozemní moře pro ně zůstává jedinou variantou, jak se ze země dostat. Přestože je považována za nejsmrtelnější uprchlickou trasu na světě.  
• Libyjská pobřežní stráž v roce 2021 zadržela a do Libye navrátila přes 32 tisíc lidí. To je třikrát víc než v roce předchozím. Nejméně 1553 jich na cestě zemřelo. 

„Mučili mě a bili,“ říká 17letý Bashir ze Somálska. Rok ho drželi na samotce v neoficiálním detenčním centru v okresu Kufra, ve stísněné cele bez oken. Dalo se tam jen sedět. „Strážci mě po těle pálili roztaveným plastem. (…) Když mě propustili, první den jsem se vůbec nemohl postavit na nohy. Nedokázal jsem propnout kolena. Ze začátku jsem ani nic neviděl, protože jsem strávil rok v absolutní tmě,“ dodává Bashir.  

Takový příběh není podle získaných svědectví Lékařů bez hranic ojedinělý. Hrubé zacházení s lidmi na útěku v Libyi už zdokumentovaly i jiné mezinárodní organizace. Například OSN přirovnala tyto postupy ke zločinu proti lidskosti. I přesto před tím evropské vlády zavírají oči. Ani nezlomné důkazy jim nezabránily v uzavření dohody s libyjskými úřady. 

Dohoda, která živí systém vykořisťování 

Itálie zmíněnou dohodu, kterou EU podporuje, v roce 2020 obnovila na další tři roky. Má sloužit k ochraně hranic a kontrole migrace. Cílem je udržet lidi na útěku před branami Evropy, a to bez ohledu na jejich bezpečnost.  

Unie a Itálie posilují kapacity libyjských námořních sil. Poskytují jim finance i technické vybavení. Itálie od roku 2017 podpořila tamní pobřežní stráž částkou 32,6 milionu eur. Na rok 2021 alokovala 10,5 milionu. Těžkou daň za ochranu Evropy ale platí lidé na útěku. Takřka každý zadržený skončí v detenčních centrech. Tato dohoda tak živí systém, který ignoruje lidská práva těchto lidí. 

Obchod s lidmi, využívání a nucené zadržování 

Celkem 900 amerických dolarů. Taková částka dělila 23letého Kouassiho*, který utekl z Pobřeží slonoviny, od svobody. V Libyi byl prodán překupníkům. Když po třech měsících unikl, zkusil uprchnout přes Středozemní moře. Bohužel ale na plavidle, na kterém neměl šanci přežít. Zachránila ho až pátrací loď Geo Barents Lékařů bez hranic. 

„Na kotníky a zápěstí nám nasadili pouta,“ vzpomíná Kouassi na to, co v Libyi zažil. „Mlátili nás dřevěnými a železnými tyčemi. Na zádech mám po řezných ránách stále jizvy. Prodali nás. Skončili jsme ve vězení uprostřed pouště, v polorozpadlém domě. V místnosti nás bylo asi 10. Pokojů tam ale bylo víc. Vzali nám všechno. Za naše propuštění chtěli půl milionu západoafrických franků (CFA),“ dodává. Tisíce mužů, žen a dětí se stávají komoditou, se kterou lze obchodovat. 

Na nejsmrtelnější uprchlickou trasu na světě přes Středomoří se lidé vydávají ze zoufalství. Nemají totiž jinou možnost, jak se z Libye dostat. Ti, co přežijí, potvrzují, že se o přeplutí pokusili několikrát. Po každém neúspěchu skončili v detenci. Uvězněni v cyklu násilí, vydírání a týrání. Podle odhadů Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) zemřelo na moři jen v minulém roce nejméně 1553 lidí. 

EU by měla od dohody odstoupit 

„Evropské vlády mají v rukou moc nastavit migrační politiku. Před lidskými právy a ochraně životů však upřednostnily strategii zastrašování a obrannou politiku,“ komentuje situaci Juan Matias Gil, vedoucí mise Lékařů bez hranic ve Středozemním moři.  

Jako část řešení navrhuje umožnit těmto lidem přeplout moře v bezpečí. „Apelujeme na italskou vládu a evropské instituce, aby ukončily veškerou přímou i nepřímou podporu, politickou i materiální, která jen napomáhá k zadržování žadatelů o azyl v Libyi,“ uzavírá. Situace je totiž podle těch, kteří v propasti násilí uvázli, katastrofální. „Někteří ve vězeních zemřeli. Potom je vyhodili na ulici, jako kdyby to byli zvířata. Jejich rodina ani neví, kde jsou pohřbeni,“ vypovídá další z nejmenovaných lidí na útěku. 

*Jména byla změněna.