Pomáhám lidem najít sílu a motivaci zvládnout léčbu
Andrij Konovalov působí jako sociální pracovník s vlastní zkušeností v našem projektu zaměřeném na léčbu hepatitidy C v Mykolajivu. Ve svém svědectví popisuje, jak těžkým obdobím si sám prošel a jak jeho osobní zkušenost pacientům pomáhá.
Pomáhám lidem překonat žloutenku typu C. Sám jsem ji měl v minulosti a můj úkol je pomáhat lidem, aby našli sílu a motivaci projít léčbou a pokračovat v životě. Denně vidím, že jsem zapotřebí. Vidím to v očích pacientů, když mi děkují. Vidím to v očích lidí, kteří zrovna zjistili, že mají HIV. Říkám jim, že žiju s HIV skoro čtvrt století a jsem šťastný. Mluvení jsou jen slova, ale osobní zkušenost je přesvědčivější. Mluvím s nimi upřímně a bez předsudků. Lidé se pak začnou otevírat.
Narodil jsem se v Mykolajivu, ale půl života jsem pracoval v armádě v ruské části SSSR. Po jeho rozpadu jsem se vrátil domů na Ukrajinu. Vojáci nebyli zapotřebí a já neuměl nic jiného. Dostal jsem se do okruhu lidí, kde jsem se cítil komfortně. Kde se brala narkotika...
V roce 1995 jsem zjistil, že jsem HIV pozitivní. Naše společnost nebyla na epidemii HIV/AIDS připravena, stejně jako na to nebyla připravena moje rodina, kterou to rozdělilo. Máma zůstala na mé straně, otec nikoliv.
O čtyři roky později jsem se setkal s Lékaři bez hranic. Potkal jsem další HIV pozitivní lidi, kteří pomáhali jiným. Jednoho muže si pamatuju obzvlášť, byl v mém věku, možná trošku mladší. Pracoval jako sociální pracovník s vlastní zkušeností. Byl upřímný a srdečný. Tehdy u nás nebyla dostupná léčba HIV pro dospělé a on napsal dopis ministru zdravotnictví, že je mladý, chce žít a požádal o léčbu. On mi ukázal správný směr.
Začal můj druhý život. Rozhodl jsem se jej zasvětit pomoci lidem. Začal jsem studovat v Kyjevě sociální práci. Založil jsem s dalšími lidmi podpůrnou skupinu, vybudoval nevládní organizaci, která pomáhala HIV pozitivním lidem.
Pro Lékaře bez hranic jsem začal pracovat jako sociální pracovník s vlastní zkušeností* v říjnu 2017. U přijímacího pohovoru se mě ptali na mé slabiny. Řekl jsem, že jsem dobře známý mezi drogově závislými, že ke mně mají až přátelský vztah. Odpověď Lékařů bez hranic mi změnila život. Řekli, že to není slabá, ale silná stránka.
Nepracujeme jen s pacienty, ale také s lékaři. Pro lékaře je náš pohled důležitý, protože čím více problémy jsem sám prošel, tím více mám společného s pacienty a oni mi o to více věří.
Dnes jsme měli pacientku, kolem třiceti let, před třemi měsíci zjistila, že má HIV. Bylo to složité, třásl se mi hlas. Ona plakala. Kdyby konzultace trvala déle, asi bych neudržel slzy. Řekla, že její život skončil. Že nemá budoucnost. Že se od ní všichni odvrátili.
Vysvětlovali jsme jí, že její život neskončil. Lidé, kteří se od ní odvrátili, nebyli upřímní. Že HIV infekce jí dává možnost vidět, kdo není v jejím životě potřeba. A myslím, že jsme uspěli. Přestala plakat, začala nám naslouchat, souhlasila se schůzkou s psychologem. Nakonec poděkovala.
Uvědomuji si, kolik let jsem promrhal. Co jsem mohl udělat a neudělal. Nemám rodinu. Nemám děti. Mám ale dobrou práci. A našel jsem sám sebe. Potkal jsem organizaci, která mě přijímá, jaký jsem. Jako odborníka, člověka, Andrije. Lékaři bez hranic mi změnili život a ukázali cestu, na které jsem teď – poskytuji podporu lidem s HIV, žloutenkou C a drogově závislým.
* Lékaři bez hranic spolupracují s takzvanými sociálními pracovníky s vlastní zkušeností, kteří sami žili nebo žijí se stejnou nemocí jako pacienti, a tudíž jim pomáhají lépe zvládat léčbu a radí jim, jak si poradit s těžkostmi, které mohou léčbu ovlivnit, jako je například diskriminace, finanční obtíže anebo psychické problémy.
Lékaři bez hranic pomáhali společně s ukrajinským ministerstvem zdravotnictví pacientům s hepatitidou C v Mykolajivu tři roky. V projektu se povedlo zavést novou léčbu léky declatasvir a sofosbuvir, která je výrazně kratší, účinnější u všech typů hepatitidy C a má méně nežádoucích účinků než dříve užívané medikamenty. V květnu 2020 proto Lékaři bez hranic plně předali projekt místním zdravotním úřadům.