Pomáhat za každou cenu

Džapan (jméno bylo změněno) je 30letý muž, který už dvakrát musel i s rodinou opustit svůj domov a uprchnout před násilím mezi komunitami v konžské provincii Ituri. Stejně tak jako lidé, kterým dnes pomáhá jako osvětový pracovník Lékařů bez hranic. Toto je jeho svědectví.  

Učil jsem na základní škole, když mě konflikt donutil uprchnout z rodné vesnice Tché, asi 12 km od Drodro. Bylo to v roce 2018, v pět hodin ráno, museli jsme si sbalit věci a odejít. No…. vlastně jsme si věci nesbalili, protože jsem si nemohli vzít ani oblečení na převlečení nebo jídlo. Já a moje rodina jsme šli buší a poprvé jsme dorazili do farnosti Drodro, kde přebývají vnitřně vysídlení lidé (ti, kteří museli opustit své domovy a uprchli do jiné oblasti ve své zemi – pozn.).  

Životní podmínky byly špatné: nebylo tam jídlo, zdravotní péče, téměř žádná hygiena. Vlastnil jsem jen jedno tričko a jedny kalhoty. Žili jsme v neustálé nejistotě. Vysídlení lidé potřebovali každodenní práci na polích, aby se uživili, ale někdy žádná práce nebyla.    

V té době byli Lékaři bez hranic první organizace, která do farnosti přišla. Stal jsem se vedoucím bloku, kde byl kostel a kde jsem i tehdy bydlel. Chtěl jsem pracoval pro svou komunitu, abych se pokusil něco změnit, i kdybych pro sebe neměl dostat peněz. A tak jsem se mezi dubnem a červnem 2018 poprvé stal osvětovým pracovníkem Lékařů bez hranic. 

V červnu 2018 začal projekt Lékařů bez hranic v mé rodné vesnici Tché, protože lidé se začali vracet zpět. Má práce se nezměnila, jen její místo: byl jsem doma! Zpočátku jsem chodil tam a zpět mezi farností a vesnicí a pak jsem se rozhodl přestěhovat zpět do Tché, abych byl blíže komunitě. Když projekt v únoru 2019 skončil, rozhodl jsem se tam zůstat. Nebo spíš jsem si myslel, že zůstanu. Abych zaopatřil svou rodinu, otevřel jsem si malý obchod, prodával jsem ryby a kredit do telefonu.  

V červnu 2019 jsme se doslechli o dalším násilí v regionu. Pořád to bylo od nás dost daleko, tak jsme tomu nevěnovali velkou pozornost. Útočníci se pomalu ale jistě přibližovali. Ve středu 12. června se lidé z vesnice doslechli, že následující den na ně zaútočí.  

Bydlel jsem se svými rodiči, ženou a dětmi, ale měli jsme jen jednu motorku. Jak jsem je měl dostat do bezpečí? Nakonec se mi podařilo je nadvakrát převézt do farnosti, která stále byla v Drodro. V pět odpoledne jsem se dostal zpět do Tché pro své věci. V tu chvíli odjet s prázdnou nepřipadalo v úvahu. Útočníci ale byli už v blízkém okolí a blokovali cestu. Neměl jsem jinou možnost než strávit tu noc.  

Bohužel, informace, kterou jsem dostali den předtím, byla pravdivá. Ve čtvrtek 13. června ve čtyři hodiny ráno útočníci napadli mou vesnici a všechny, kteří ještě nestihli utéct. Schovávali jsme se, jak nejlépe jsme uměli. Ty, kteří se rozhodli uprchnout po cestě, zmasakrovali. Já jsem se skrýval sedm hodin a čekal, až útočníci odejdou. Někteří lidé zůstali v buši několik dní bez vody a jídla. Utéct se mohlo jen pěšky a v noci. Lidé byli úplně vyčerpaní. Nakonec jsem se podruhé dostal do farnosti Drodro na místo pro vnitřně vysídlené lidi.  

Jednoho dne mi zavolal vedoucí zdravotní osvěty Lékařů bez hranic v provincii Ituri. Urgentně hledali zaměstnance a měli uložený můj kontakt. „Džapane, mohl bys přijet do Bunii, abychom si promluvili o pracovní příležitosti?“  

Po čtyřech hodinách strávených na motorce a několika objížďkách, abych se vyhnul vojákům, jsem dorazil do Bunii. A v červnu 2019 jsem se podruhé stal komunitním osvětovým pracovníkem. 

Od té doby stále pracuji. Podporujeme komunitu vnitřně vysídlených lidí, kteří žijí ve farnosti. Těžko se odhaduje, kolik lidí v táboře žije, ale je nás tu hodně, až příliš.  

Životní podmínky se nezlepšily. Má to vliv i na moji práci: například si nemůžu nechávat dokumenty, které používám při šíření povědomí o zdravotních problémech v komunitě. S mou ženou a pěti dětmi jsme se rozhodli opustit tábor a přestěhovat se do města Dhessa, kde teď bydlíme. Jen doufám, že mé děti budou moct vyrůstat a rozvíjet se ve slušnějších podmínkách…“  

Pomáhejte s námi v Jižním Súdánu

DARUJTE