Řecké hotspoty jako místo beznaděje. Nový report Lékařů bez hranic poukazuje na důsledky migrační politiky EU

• Nelidské podmínky, čekání bez konce a utrpení. Takový je život v řeckých uprchlických táborech, tzv. hotspotech.
• Lékaři bez hranic opětovně vyzývají evropské lídry, aby změnili svou migrační politiku, jež stojí na principech zadržování a zastrašování. Podepisuje se na zdraví a psychice uprchlíků a žadatelů o azyl. Tomu by se však dalo zabránit, hotspoty je nutné evakuovat. 
• Report Lékařů bez hranic s názvem Vytváření krize na hranicích Evropy přesně ukazuje, jaké důsledky taková politika má.

„Evropská unie už více než pět let prosazuje migrační politiku zadržování a zpracovávání žádostí o azyl v hotspotech, kde lidé uvázli. Rozhodnutí takto postupovat způsobilo bezprecedentní krizi a přineslo nesmírné lidské utrpení. To je výsledek, který se dal předpokládat,“ říká Reem Mussa, poradce pro téma migrace u Lékařů bez hranic. Je rovněž autorem nového reportu. „Model hotspotů v EU je navržen nejen k tomu, aby se zde zpracovávaly žádosti lidí na útěku o azyl, slouží také jako odstrašující příklad pro ostatní, kteří by se odvážili vyhledat v Evropě bezpečí,“ dodává.

Report Lékařů bez hranic ukazuje, jak tato politika ohrožuje zdraví i bezpečnost lidí, kteří uvázli na ostrovech. Ti přežili násilí, strádání a nyní jako by zamrzli v čase v otřesných podmínkách. Nemají dostatek informací o svém právním statusu, zatímco jsou vystaveni tvrdým azylovým řízením. Tento systém způsobuje bídu, ohrožuje životy a narušuje systém získávání práva na azyl.

„Přál bych si, aby si toho Evropa všímala, o uprchlíky pečovala a viděla jejich problémy. Jsme stejné lidské bytosti jako oni. Nemohou nás přece nechat žít v takových podmínkách,“ dodává Menele, 30letý uprchlík z Konžské demokratické republiky. Aktuálně čeká na rozhodnutí úřadů v táboře na ostrově Samos.

Sebepoškozování, deprese i pokusy o sebevraždu

„Děti, s nimiž jsem v Morii pracovala, trápily mnohé obtíže. Trpěly nočními můrami, měly strach, bojovaly s panickými atakami a úzkostnými stavy. U mnohých z nich jsme řešili sebepoškozování, dostávaly se k nám děti se sebevražednými myšlenkami a po pokusech o sebevraždu,“ říká Kateřina Šrahůlková, psycholožka Lékařů bez hranic. Působila v uprchlickém táboře Moria v roce 2020.

Kateřina Šrahůlková poskytuje psychologické konzultace v táboře Moria na ostrově Lesbos.

„Počet dětí, které však musely z kapacitních důvodů na péči čekat, byl stále velký a leckdy bohužel znamenal jejich výrazné zhoršení stavu. Například jeden chlapec o péči psychologa žádal. Byl zařazen na čekací listinu. Po pokusu o sebevraždu se do mé péče nakonec dostal, ale často jsem myslela na to, že kdybychom měli větší kapacitu, nemuselo k pokusu o sebevraždu vůbec dojít,“ dodává Šrahůlková.

Během let 2019 a 2020 pečovaly týmy psychologů Lékařů bez hranic na ostrovech Chios, Lesbos a Samos o 1369 pacientů. Více jak 180 z nich se sebepoškozovalo nebo pokusilo o sebevraždu. Dvě třetiny představovaly děti, nejmladšímu bylo teprve šest let.

V řeckých hotspotech však chyběly i základní věci pro přežití. Neziskové organizace se po dobu těchto pěti let staraly i o sanitační zařízení. Například Lékaři bez hranic v roce 2020 zajišťovali v přeplněném táboře Vathy na ostrově Samos až 80 000 litrů pitné vody denně.

Za ostnatým drátem

„Navzdory tomu, že slibují změnu k lepšímu, EU i řecká vláda vynakládají miliony eur ke standardizování a posílení politiky, která už tak nadělala spoustu škody,“ vysvětluje Iorgos Karagiannis, vedoucí mise Lékařů bez hranic v Řecku. „Šokující je, že tábor Moria – hotspot na Lesbu, který byl nejen nefunkční, ale lidé uvnitř i umírali – se stal vzorem pro nové centrum na Samosu. To se spíše podobá vězení. Nachází se ve vzdálené a nechráněné oblasti ostrova. Lidé budou žít v přepravních kontejnerech za ostnatým drátem. Kontrolovat se bude jakýkoli vstup i východ. Toto nelze brát jako zlepšení životních podmínek v hotspotech. Naopak. I nadále to bude přispívat ke zhoršení duševního zdraví lidí, ještě více zeslábne jejich ochrana. Utrpení osob, lapených na řeckých ostrovech, bude ještě méně vidět.“

Oba aktéři – EU i řecká vláda – prohlubují stávající krizi plánováním nových víceúčelových uprchlických center (MPRIC – Multi-Purpose Reception and Identification Centres) na vzdálených řeckých ostrovech. Jedno z nich se již staví na ostrově Samos. V provozu může být už na konci června.

„Na soucit a zdravý selský rozum ještě není příliš pozdě. Evropská unie i její členské státy by měly ukončit politiku zadržování a ujistit se, že lidé, co do Evropy přijdou, mají přístup k tolik nutné pomoci, ochraně a budou přemístěni do bezpečných přijímacích integračních center napříč Evropou,“ dodává poradce pro téma migrace u Lékařů bez hranic Reem Mussa.

Finanční pomoc Řecku a výroční zpráva Lékařů bez hranic

Česká kancelář Lékařů bez hranic se tématu uprchlických táborů na řeckých ostrovech věnovala i ve výroční zprávě za rok 2020. Pobočka díky českým dárcům financovala přímo projekt na ostrově Samos, a to konkrétně jedním milionem korun.

„Rok 2020 byl těžký a bezprecedentní pro mnohé z nás. O to více si vážím našich dárců i dárkyň a jejich neutuchající morální a finanční pomoci. V loňském roce nás podpořilo přes 73 tisíc lidí rekordní částkou 135 milionů korun,“ uzavírá Sylva Horáková, ředitelka české kanceláře Lékařů bez hranic. Peníze od českých dárců putovaly na pomoc do třinácti zemí. Jejich podrobný přehled, shrnutí roku 2020 i další informace představuje organizace rovněž formou krátkého videa.