Rohingové pět let poté: Nejpočetnější světová menšina bez státní příslušnosti i budoucnosti

Praha / Dháka, 25. srpna 2022

• Před pěti lety utekly kvůli brutálním útokům z Myanmaru statisíce Rohingů.
• Téměř jeden milion jich stále přežívá v přeplněných uprchlických táborech na území Bangladéše, kde mají jen velmi omezený přístup k práci, vzdělání nebo lékařské péči.
• Kvůli životě ve špatných hygienických podmínkách trpí řadou závažných kožních i chronických onemocnění.
• Lékaři bez hranic jim na místě poskytují krizovou zdravotní pomoc, včetně nezbytné psychologické a psychiatrické podpory.

„Vím, že jsem upadl do bezvědomí poté, co mě mučili. Sousedy zmasakrovali, některé zaživa upálili. Ostatní lidé z okolí prostě někam zmizeli. Popelem lehla celá vesnice. Nešlo dělat nic jiného než utéct. Vzal jsem svoji rodinu, sbalil nějaké léky a běžel,“ vzpomíná dnes pětadvacetiletý rohingský uprchlík Nabi Ullah na události ze srpna roku 2017. „Teď tady [v Bangladéši] spoléháme na humanitární dodávky jídla, věci jako oblečení pro děti si nemůžeme dovolit. Je to opravdu těžké,“ dodává.

Zoufalou situaci potvrzuje farmaceut Stanislav Havlíček, který v Bangladéši s Lékaři bez hranic na přelomu let 2017 a 2018 pracoval. „Uprchlíci tam přežívají na velmi malém území v nouzových přístřešcích. Prakticky to jsou jenom bambusové konstrukce zakryté plachtou bez oken. Je v nich permanentně vlhko, není tam žádné světlo. Většina lidí má v táborech omezený přístup nejen ke vzdělání a pracovním příležitostem, ale také k čisté vodě, latrínám nebo lékařské péči.“

Zdravotní problémy

Největší hrozbou se během Havlíčkovy mise v bangladéšském uprchlickém táboře Kutupalong stala epidemie záškrtu, protože i když je v ekonomicky vyspělém světě tato nemoc prakticky vymýcená, Rohingové proti ní nejsou očkovaní. „Pacientů byly desítky tisíc a bylo by jich mnohem víc, kdyby tam humanitární organizace, ministerstvo zdravotnictví a WHO nezahájily očkovací kampaň," říká.

Dlouhodobě špatné životní podmínky také vytvářejí ideální podhoubí pro rapidní nárůst případů především kožních chorob. Jen v roce 2021 ošetřily týmy Lékařů bez hranic přes 73 000 lidí s tímto druhem onemocnění, což byl oproti roku 2019 (ze kterého pocházejí dostupná data) více než dvojnásobek. Letos počet pacientů nadále roste. Nejvíc jich trpí svrabem. Ten může být v prostředí neudržovaných táborů velmi nebezpečný. „Svrab způsobuje mikroskopický roztoč, který se zavrtá do horní vrstvy kůže, kde žije a klade vajíčka, čímž vyvolává neúnosné svědění. Intenzivní škrábání pak jednoduše vede k prasklinám na pokožce a infekci. Pokud ta zůstane neléčená, výsledná sepse může být fatální,“ vysvětluje koordinátorka zdravotnických aktivit Lékařů bez hranic v Bangladéši Mieke Steenssens.

Zdravotníci rovněž evidují zvyšující se počet chronicky nemocných pacientů trpících převážně cukrovkou a vysokým tlakem. Řádově jejich počet stoupl oproti roku 2019 zhruba o 12 %.

Kromě fyzických problémů sužují obyvatele táborů také psychické potíže zapříčiněné nulovým výhledem lepší budoucnosti. Rohingové totiž jako etnická menšina bez státní příslušnosti nikdy nezískali oficiální status uprchlíků. Nemohou proto v Bangladéši legálně pracovat ani se plnohodnotně vzdělávat. „Mým snem bylo stát se lékařem, protože od dětství vidím doktory, jak pomáhají ostatním. Teď už chápu, že se mi to přání asi nikdy nesplní… Mladým lidem jinde na světě bych vzkázal, aby využili příležitostí, které mají, a nepřestávali se učit. My Rohingové tu šanci nemáme,“ říká patnáctiletý Anwar, který zároveň navštěvuje místní kliniku psychické a psychiatrické péče Lékařů bez hranic.

Pomáhejte s námi lidem prchajícím před útlakem.

DARUJTE V NEMOCNICI BEZ HRANIC

Etnikum bez státní příslušnosti

Rohingové jsou etnická – převážně muslimská – menšina, která po staletí žila v Myanmaru po boku budhistické většiny. Roku 1982 je však (tehdy ještě barmská) vláda vyjmula z novely občanského zákona uznávající existenci všech zbylých 135 národnostních skupin v zemi, čímž je de facto zbavila státní příslušnosti. Následovala desetiletí aktivní diskriminace i perzekuce, jejichž vyvrcholení přišlo během léta 2017 po spuštění vojenských čistek v myanmarském Arakanském státě.

Lékaři bez hranic tehdy zdokumentovali, že za jeden měsíc tam příslušníci ozbrojených sil zabili nejméně 6 700 lidí. Zhruba milion jich utekl právě do Bangladéše do oblasti Cox’s Bazar, další utekli do okolních států, jako je Malajsie, Thajsko nebo Indonésie. Asi 600 000 Rohingů zůstává dodnes na území Myanmaru. Naděje na důstojný život je však pro všechny tyto skupiny v nedohlednu.

Lékaři bez hranic pracovali v Bangladéši poprvé v roce 1985. Své kapacity, mezi které dnes patří poskytování komplexních služeb zdravotní a psychologické i psychiatrické pomoci, zde razantně navýšili v reakci na příliv rohingských uprchlíků. Organizace poskytuje péči Rohingům a dalším marginalizovaným komunitám také v Malajsii a přímo v Myanmaru.