Rok od exploze v Libanonu: Lidé si nemohou dovolit jídlo ani léky

Bejrút/Praha, 4. srpna 2021

• Bejrútem otřásl přesně před rokem ničivý výbuch. Zanechal za sebou téměř 200 mrtvých, 6 tisíc zraněných, desítky tisíc lidí přišly o své domovy. Části města jsou dodnes v troskách.
• Více jak polovina populace žije v zemi v extrémní chudobě. Mnoho lidí si nemůže dovolit ani jídlo, základní zboží či léky. Jejich ceny jsou pětkrát vyšší než předtím.
• Lékařská péče začíná být méně dostupná, zatímco ji potřebuje čím dál tím více lidí. Kvůli stávající krizi lidé vyhledávají i péči psychologickou.
• Situaci zhoršují i další aspekty, jako je špatné hospodaření ze strany státu, péče o stovky tisíc uprchlíků ze sousedních zemí nebo pandemie covidu-19.

Fawziyya Al Sahili stojí v kuchyni svého domu, který se nachází na severovýchodě Libanonu. Míchá dušenou zeleninu. „Tohle jídlo mi včera přinesli moji sousedé. Jinak bych neměla žádnou čerstvou zeleninu,“ říká. „Maso jsme nejedli už rok. Ze synova platu si dokážeme dovolit jen chléb, fazole a luštěniny. Tak to teď zkrátka chodí.“

Fawziyya na naší klinice ve městě Hermal.

Vysoký tlak a cukrovka – to jsou zdravotní problémy, které 64letou Fawziyyu trápí. Do svého jídelníčku by potřebovala zahrnout více ovoce a zeleniny. To jsou ale komodity, které si její rodina nemůže dovolit. Jeden z jejích synů pracuje v obchodě a vydělává 10 tisíc libanonských liber, což je podle neoficiálního kurzu méně než 1 americký dolar. Její druhý syn je nezaměstnaný. Tato tříčlenná rodina žije v nedostavěném domě. Na jeho dokončení nemají peníze. Fawziyya již dva roky navštěvuje kliniku Lékařů bez hranic ve městě Hermel, kde dostává inzulin a další léky.

Rok od tragické exploze

Fawziyya a její rodina patří k té části libanonské společnosti, která nyní žije v extrémní chudobě. Tato země na východním pobřeží Středozemního moře je od roku 2019 těžce zasažená ekonomickou krizí. Bojuje s rostoucí inflací, politickou nestabilitou a pandemií covidu-19. K tomu všemu před rokem – 4. srpna 2020 – hlavním městem Libanonu otřásla mohutná exploze.

K výbuchu došlo poblíž přístavu. Zabil téměř 200 lidí, poranil jich více jak 6 tisíc, desítky tisíc obyvatel přišly o střechu nad hlavou. Poničil také řadu veřejných zařízení, jako jsou nemocnice nebo státní sklad léčiv. Léky proto přestaly být dobře dostupné, a to především pro pacienty staršího věku či ty s chronickými onemocněními.

Týmy Lékařů bez hranic darovaly bezprostředně po výbuchu tamnímu ministerstvu obrany sady první pomoci a zdravotnické potřeby a roušky zase Libanonskému červenému kříži. Lékaři bez hranic také přímo pečovali o raněné. Ve třech městských čtvrtích – Karantina, Mar Mkhayel a Khandak – ošetřili více než 1 800 pacientů se zraněními způsobenými explozí a dalších 4 500 chronicky nemocných pacientů. Organizace také prováděla podomní lékařské prohlídky, instalovala vodní cisterny či distribuovala hygienické sady. Lékaři bez hranic zároveň zintenzivnili pomoc v oblasti psychologické podpory.

V Libanonu pomáháme i díky podpoře českých dárců. Staňte se jedním z nich.

darovat

Jídlo, nebo léky?

Některé veřejné nemocnice se dostaly během pár týdnů po této tragické události kvůli vysokému počtu pacientů s covidem-19 na hranu svých kapacit. Po výbuchu zranění spěchali do nemocnice, aniž by dodržovali preventivní opatření. V tu chvíli byl koronavirus jejich nejmenší problém. Kvůli raketově rostoucímu počtu nemocných s covidem-19 došlo v Libanonu k několikatýdennímu lockdownu. Již před pandemií způsobovala ekonomická krize častý nedostatek léků a zdravotnických pomůcek. Situace je nyní ještě horší.

„Libanonské zdravotnictví je privatizované, takže koupi léků nebo návštěvu u doktora si čím dál tím více lidí nemůže dovolit,“ říká Hammoud Al Shall, zaměstnanec Lékařů bez hranic. „Lidé se musí rozhodovat, jestli za své peníze koupí jídlo, nebo léky. Ceny obojího jsou pětkrát vyšší, než bývaly,“ dodává.

Návštěva u lékaře se tak stala pro mnohé luxusem. Fawziyya mezi ně také patří. Potřebovala léky na bolest. Ale i koupě něčeho tak běžného, jako je paracetamol, se stala nemožným úkolem. „Spadla jsem a měla jsem strašné bolesti hlavy. Chtěla jsem si koupit paracetamol, ale ve třech lékárnách mi řekli, že ho nemají. Tenhle lék už v Libanonu nekoupíte.“

Nedostatek léků je výzvou i pro Lékaře bez hranic. Místní firmy mohou jen stěží dovážet zboží do země, takže organizace si musí dovoz těch nejzákladnějších léků zařizovat sama. Jedním z aspektů, který mezery v dodávkách způsobuje, je palivová krize, která zvýšila náklady na přepravu.

Nejistá budoucnost

Ať už to je Libanonec, nebo uprchlík – spousta lidí v této zemi zápasí se stresem a psychickým traumatem spojeným s válkou či vysídlením. Zhoršující se životní podmínky představují další těžké břemeno. I ty mají dopad na jejich duševní zdraví. Lidé, co u Lékařů bez hranic vyhledali psychologickou pomoc, trpí depresemi, úzkostmi a pocity beznaděje.

I Fawziyya Al Sahili má obavy z budoucnosti a z toho, co její rodině přinese. Strach má především o svého nezaměstnaného syna, který rovněž navštěvuje psychologickou kliniku Lékařů bez hranic. Naději ale ještě úplně neztratila. Říká, že mezi Libanonci je solidarita.