Severozápadní Sýrie: COVID-19 ještě více zkomplikoval už tak katastrofální situaci

Cristian Reynders, koordinátor projektů Lékařů bez hranic v severozápadní Sýrii, popisuje jak pandemie COVID-19 ovlivňuje tamní situaci i naši práci.

Ještě nedávno se COVID-19 neobjevoval jako hlavní téma v médiích po celém světě. V televizních zprávách jste sledovali reportáže o různých tématech, která nesouvisela s pandemií. Mnoho z nich se týkalo humanitární situace v provincii Idlíb v severozápadní Sýrii.

Začal desátý rok syrské války, která teď nejvíce zasahuje právě Idlíb. Každodenní bombardování a ostřelování vyhnalo z domovů téměř milion lidí během pouhých několika měsíců. Od začátku roku boje vyřadily z provozu více než 80 nemocnic. Není to tak dávno, co byl Idlíb humanitární krizí. To stále platí. Pandemie COVID-19 ještě více zkomplikovala už tak katastrofální situaci.

Jak můžete dbát na správnou hygienu, když žijete obklopeni bahnem?

Minulý týden Sýrie potvrdila svůj první případ COVID-19. Od té doby počet nakažených mírně vzrostl, ale v Idlíbu se zatím neobjevil žádný pozitivní případ. My však nechceme čekat, až k tomu dojde, než se začneme připravovat, protože víme, jak znepokojující může být šíření této nemoci na takovém místě.

Ve vyspělých zemích, jako je Itálie, Španělsko a USA, sledujeme, jak se veřejné nemocnice ocitají na pokraji kolapsu kvůli šíření COVID-19. Jak si s ním pak poradí zdravotnictví v Idlíbu? Zdravotní péče v severozápadní Sýrii to kvůli konfliktu těžce odnesla a byla na hranici svých možností už předtím, než se šíření nového typu koronaviru označilo za pandemii.

I když se COVID-19 v severozápadní Sýrii ještě nerozšířil, lidé už teď čelí řadě nezodpovězených otázek a nemožných rozhodnutí. Většinu doporučení na ochranu lidí před virem a zpomalení jeho šíření prostě nejde v Idlíbu zavést.

Jak můžete žádat lidi, aby zůstali doma, aby se vyhnuli nákaze? Kde je vůbec jejich domov? Mluvíme o téměř milionu vysídlených lidí — alespoň třetině celkové populace Idlíbu — většina z nich žije ve stanech v táborech. Už nemají domov.

Jeden z táborů pro vysídlené lidi v severozápadní Sýrii. © Omar Haj Kadour

Když někdo vykazuje příznaky COVID-19, měl by se izolovat od ostatních. Kde je pro to v Idlíbu prostor? Mnoho rodin musí sdílet stany s jinými rodinami.

Po lidech se také chce, aby dodržovali správné hygienické návyky a často si umývali ruce. Jak ale můžete dbát na správnou hygienu, když žijete obklopeni bahnem?

Pokud se u vás objeví vážné příznaky, musíte jít do nemocnice. Ale když je otevřených jen několik nemocnic a tyto nemocnice jsou už tak přetížené a zcela nevybavené na to, aby se vypořádaly s takovou krizí veřejného zdraví, kam vlastně můžete jít?

Nikdy mě nepřestane ohromovat jejich odolnost

Také zdravotníci čelí Sofiině volbě, zatímco se připravují na potenciální rozšíření COVID-19 v severozápadní Sýrii.  Musí neustále volit: školení a příprava na to, že se pandemie dostane až do Idlíbu, nebo vypořádání se s nekonečným přílivem pacientů. Zdravotnický personál v Idlíbu dělá, co může s tím malým množstvím prostředků, které má k dispozici. Nikdy mě nepřestane ohromovat jejich schopnost stát pevně tváří v tvář tolika potížím, jejich odolnost, odhodlání pokračovat v práci za tak neuvěřitelných podmínek.

Humanitární organizace rovněž musí za těchto okolností činit nemožná rozhodnutí. Jaká opatření bychom měli přijmout, abychom zastavili možné šíření viru? Měli bychom přestat pracovat v táborech, abychom zabránili shromažďování lidí před našimi mobilními klinikami nebo během distribucí nezbytných potřeb? Chráníme lidi, pokud zastavíme naši činnost, nebo je připravujeme o to pomoc potřebnou k přežití, a tím potenciálně ještě více ohrožujeme jejich zdraví? Takovým dilematům čelí lidé v našem oboru neustále.

Lékaři bez hranic se rozhodli udržet svou činnost v chodu. Víme totiž, že i když naše pomoc nepokrývá všechno, je životně důležitá pro desítky tisíc lidí v Idlíbu. Více než 35 % pacientů, které vyšetříme v našich mobilních klinikách, už nyní trpí respiračními infekcemi a potenciální šíření viru by mohlo rychle vést ke komplikacím. Lidé potřebují naši pomoc a my ji nechceme přestat poskytovat. Ale měníme náš přístup a snažíme se jednat odpovědně tváří v tvář potenciálnímu šíření COVID-19.

Děláme všechno, co je v našich silách

V táborech jsme při našich aktivitách začali zavádět sociální distancování. Když přijedeme s mobilními klinikami, může teď před našimi nákladními vozy čekat na konzultaci jen malá skupina lidí.  Při distribuci základních potřeb žádáme lidi, aby mezi sebou udržovali vzdálenost. Tak stále pomáháme vysídleným lidem, ale také snižujeme riziko, že se nakazí, když si přijdou pro pomoc. Samozřejmě chceme chránit i své vlastní týmy. Vybavili jsme je ochrannými prostředky, aby mohli pokračovat v práci v táborech.

Mobilní kliniky Lékařů bez hranic v provincii Idlíb, Sýrie. © Omar Haj Kadour

Chystali jsme i nemocnice. Zdravotnická zařízení, která v provincii Idlíb stále fungují, jsou pro místní životně důležitá a my se musíme soustředit na to, abychom je připravili. Zřídili jsme hygienické výbory ve třech různých nemocnicích, které podporujeme. Zavedli jsme v nich nové systémy tzv. triáže, abychom lépe identifikovali a izolovali pacienty s podezřením na COVID-19. Ve spolupráci s místními úřady a Světovou zdravotnickou organizací provádíme školení, jak řídit léčbu pacientů.

Děláme všechno, co je v našich silách, ale pokud se zítra COVID-19 začne šířit v provincii Idlíb, realisticky to pravděpodobně nebude stačit. To, co se dnes děje v severozápadní Sýrii, je stav nouze. Další krize uprostřed toho všeho by se mohla rychle stát katastrofou. Pokud…

... Pokud nepřijde okamžitá mezinárodní pomoc. Pokud lékařské a humanitární organizace nedostanou prostředky k tomu, aby se správně vypořádaly s touto potenciální katastrofou dříve, než k ní dojde. Pokud nemocnice nedostanou zásoby a vybavení, budou muset čelit této „krizi uprostřed krize“.

Nemůžeme se ale věnovat jen lékařské pomoci. Zdravotní péče je samozřejmě klíčová, ale v Idlíbu to není to jediné, co je potřeba. Lidé se stále neobejdou bez jídla, přístřeší, toalet. Když čelíme pandemii, jsou všechny tyto věci zásadní.

COVID-19 se dotýká všech na světě. Ať už jde o lidi v Sýrii nebo v Itálii, všichni jsou propojení. Tento virus postihuje každého bez ohledu na jeho národnost nebo barvu kůže. A stejně jako tento virus nemá hranice, doufám, že je nebude mít ani solidarita.