Syrský lékař v táboře Deir Hassan: Za pouhé čtyři hodiny k nám přišlo 65 dětí

Lékař Mustafa Ajaj vedl zdravotní centrum ve městě Takad na západě provincie Aleppo, kam se ukrylo mnoho rodin před ofenzívou syrských vládních sil a jejich ruských spojenců. Fronta se ale nebezpečně přiblížila a on musel pro sebe, svou rodinu i zdravotní centrum najít bezpečnější místo. Přemístil jej do prázdné budovy v táboře Deir Hassan, kde přebývá 120 000 lidí, kteří kvůli bojům opustili své domovy. Lékaři bez hranic v táboře provozují mobilní kliniku.

V Takadu teď nejsou vůbec žádní civilisté, jen bojovníci. Režim získal kontrolu nad Basratoun, jen 10 km západně od Takadu, a Takad je nyní na frontové linii.

Dříve žilo v Takadu asi 20 000 lidí — 12 000 místních a 8 000 těch, kteří sem přišli hledat útočiště před boji. Ale den poté, co jsme spolu naposledy mluvili [13. února], začali lidé utíkat i z Takadu a do tří dnů ve městě žádné rodiny nezůstaly.

Společně s ostatními jsme uprchli bombardování a zamířili do Deir Hassan, protože v tuto chvíli je tady relativně bezpečno. Obrovské množství lidí na útěku si tu založilo desítky provizorních táborů. V táboře Deir Hassan je více než 120 000 osob, ale ani jediné zdravotnické středisko. Proto jsme se rozhodli jít sem.

První den jsme přemístili jen to podstatné, co jsme unesli, protože kvůli těžkému bombardování jsme nemohli odnést všechno.

Vzali jsme vybavení laboratoře, ultrazvuk a monitor srdeční činnosti. Zpočátku jsme to všechno nechali v Termanin, což je bezpečná oblast blízko Takadu. Když se situace trochu uklidnila, přesunuli jsme se do Deir Hassan. Režim totiž nyní útočí na venkov v jižní a východní části provincie Idlíb. Za poslední tři nebo čtyři dny se nám podařilo všechno přestěhovat. Pomohli Lékaři bez hranic, kteří zaplatili veškeré náklady na dopravu.

Dnes máme obrovské množství pacientů, přestože se o našem zdravotním centru zatím moc neví. Nedokážu si představit, jaké to bude, až se o něm lidé dozví.

Máme jednoho internistu, jednoho pediatra a jednoho gynekologa. Za pouhé čtyři hodiny k nám přišlo 60 až 65 dětí a v 11 hodin jsme museli přerušit příjem pacientů, protože jsme to už nezvládali. Je toho na nás strašně moc.

U dětí se setkáváme s mnoha případy bronchitidy, zapříčiněné životem v táboře a počasím, a také s případy otitidy [ušní infekce]. U dospělých vidíme kolitidu, gastritidu a faryngitidu [zánět tlustého střeva, žaludku a krku]. Děti i dospělí trpí infekcemi horních cest dýchacích.

Nyní bydlím v Al-Daně, kam jsem se přemístil se svou rodinou. Svůj domov jsme museli opustit už popáté. Moje děti nebyly ve škole už měsíc, od té doby, co začaly boje. Většina dětí v táborech do školy nechodí.

Do této oblasti proudí noví lidé, ale ne do tábora Deir Hassan, protože je tu plno. Místo toho staví své stany dva tři kilometry odtud. Lidé jsou závislí na pomoci, ale není jí dost, aby vystačila na všechny.

Dr. Mustafa Ajaj, 25. 2. 2020, Sýrie