Tongolo. Místo, kde se může mluvit o všem

Ve Středoafrické republice je sexuální násilí běžným jevem. Naše psycholožka Gisela Silva Gonzalez píše o tom, jak přeživším pomoci nalézt vnitřní sílu, o které často ani neví, že ji mají.

„Nevím, jak té pacientce pomoci. Už jsme spolu měli několik sezení a nevidím žádné zlepšení jejího psychického stavu. Jako by se od prvního dne nic nezměnilo.“

Mluvím s jedním z poradců Lékařů bez hranic v centru Tongolo.

„Když jí nebude vadit, půjdu na vaše sezení a můžeme se na tu situaci podívat společně,“ navrhuji poradci.

Odvaha

Tato velice smutná žena přežila sexuální napadení, ale nakazila se při něm sexuálně přenosnou nemocí. Dělá si přespříliš starostí, hodně přemýšlí. V noci nemůže spát, protože je uvězněná ve svých vzpomínkách na minulost.

„Jsem tady, sama se svým dítětem, a mám strach z budoucnosti.“

„Madam, už jen to, že každé ráno vstanete a dál vyhledáváte pomoc, je odvážné.“

„Ne, já už žádnou odvahu nemám. Říkám si: jen kdyby…“

V projevu této dámy byla patrná nejistota. Někdy si přeživší ani neuvědomují, kolik sil věnují překonání této situace, protože předtím bylo všechno lepší.

Naděje a ochromení

Při našem sezení popisujeme to, co se stalo, jako „zemětřesení“, protože po útoku se všechno v jejím životě dramaticky změnilo. Nic, co dřív znala, není stejné, a ona se podvědomě snaží hledat způsob, jak svůj život dát zase dohromady.

Někdy se však naděje upínají k nesplnitelným očekáváním: že nemoc odezní, že bude schopná zapomenout to, co se stalo.

Naděje, kterou v sobě živila několik měsíců po traumatické události, ji vracela zpátky. V tichu noci, ve svých myšlenkách, v průběhu dní touto nadějí žila. V její hlavě bylo všechno možné. „Jen kdyby…“

Přesně to jí však brání jít v životě dál, i když v sobě má potřebné síly a schopnosti. Uvíznout v myšlenkách je logický způsob, jak snášet každodenní utrpení. Ale abychom jí pomohli překonat toto ochromení, musíme probudit sílu, kterou má v sobě tady a teď.

Její minulost, její představy

Naším úkolem je pozorně naslouchat tomu, co říká. Všechno, co je vyřčeno při terapeutických sezeních, je součástí celkové analýzy, která nám umožní nastínit způsoby, jak by si sama mohla pomoci odpoutat se od své minulosti a svých představ.

„Minulý týden jsem dostala balíček s pomocí. Pomohlo mi to, protože v něm byla spousta hygienických potřeb, oblečení a mýdlo pro mé dítě.“

„Už jste své dítě vykoupala s tím mýdlem z balíčku?“

„Ano, vykoupala. Moc jsme si to spolu užili. Můj syn se u toho hodně nasmál a pak byl čistý a voňavý.“

Pacientka nám vyprávěla o svém zážitku. Věnovali jsme jí čas a vyslechli jsme ji. Ujistili jsme ji, že ta chvíle s jejím dítětem měla velký význam. Že navzdory všemu, co se stalo, může v životě zažívat a sdílet skvělé věci. I když cítila hluboký smutek, začala se usmívat... vzácný okamžik ve vší té nejistotě, kterou procházela.

Naslouchání

„Chodím sem, protože tady můžu mluvit o všem a nemám pocit, že mě někdo soudí. Jste tak empatičtí. Tady mi rozumíte. Mám výčitky, že nechávám své dítě u sousedů, abych sem mohla přijít a popovídat si. Ale mluvení mi dělá opravdu dobře.“

Péče o psychické zdraví je víc než jen dávání rad. Je to o naslouchání tomu, co daný člověk říká, co je pro něj důležité. U nás nasloucháme se soucitem a aktivně. Není jednoduché oprostit se od své emoční zátěže a během terapie věnovat plnou pozornost pacientovi.

Naslouchání není jen poslouchání. Naslouchání pro nás znamená napojit se, propojit řeč s teorií, ovládat naše tělo a náš projev, být všemi smysly tady a teď. Vytváříme tak prostor, který pomáhá přeživším násilí uzdravit se.

Život a síla

Na konci sezení jsem poradci řekla: „Tohle je tvoje práce. Tohle je to zlepšení. I přes své potíže sem klientka pořád chodí. Tady může mluvit bez strachu z odsouzení, tady se věnuje sama sobě tím, že s tebou diskutuje. Dnes s námi sdílela svůj zážitek z koupání syna. Už nemluvila o útoku, podařilo se jí znovu získat trochu radosti ze života.“

Při péči o přeživší sexuálního a genderově motivovaného násilí musíme hledat skuliny, kudy proklouznout, abychom jim pomohli dál žít. Dokud k nám přeživší chodí, můžeme je podporovat.

Bohužel nemůžeme změnit těžkou realitu jejich života, ale můžeme jim pomoci dívat se na věci různými pohledy. Můžeme jim ukázat, že jsou obklopeni lidmi, kterým na nich záleží. Že mají svůj život, že jsou silní a že existuje i něco jiného než jejich trauma.

Jména a další osobní údaje byly vynechány nebo změněny.