Zapomenutá krize v Jižním Súdánu pokračuje
V oblastech Jonglei a Greater Pibor v Jižním Súdánu došlo v průběhu roku 2020 k opakovaným bojům mezi komunitami. Některé trvaly celé měsíce. Od června do poloviny srpna, kdy násilí eskalovalo naposled, musely své domovy opustit tisíce lidí. Hodně z nich žije v buši bez základních věcí, jako jsou zdravotní péče, jídlo, přístřeší, voda nebo záchody.
Působíme ve městech Pieri a Pibor i jejich okolí, kde se mnoho z těchto bojů odehrávalo.
„Tento konflikt pokračuje od loňského roku. Objevil se znovu v únoru a poté v červnu. Takové střety mezi komunitami a neutuchající násilí nezažíváme poprvé. V minulosti se kradl skot... Teď to má větší dopad na komunitu. Přicházíme o majetek, lidé umírají. Ztrácíme dobytek, přicházíme o naše děti,“ popisuje Sebit Burane, naše vedoucí zdravotní sestra v Piboru.
Na naší klinice v Pieri jsme během jednoho týdne od 29. července do začátku srpna ošetřili více než 100 zraněných lidí. V Piboru, kde jsme 11. srpna znovu zahájili činnost, jsme se postarali o 11 pacientů se střelnými ranami. Nejmladšímu byly jen tři roky.
„Přišel jsem o pět členů své rodiny. Potom, co jsem utrpěl zranění, mě různí muži nesli na nosítkách. Dostat se do Pieri nám trvalo 11 dní. Silné deště nás zpomalily,“ vypráví Peter, 43letý obyvatel města Modit v oblasti Jonglei.
V Jižním Súdánu je jen velmi málo nemocnic, které zvládnou hromadný příliv pacientů vyžadujících kritické chirurgické zákroky. Desítky pacientů z Pieri jsme proto evakuovali do naší nemocnice v Bentiu na urgentní operace. Pacienty v Piboru, kteří potřebovali komplexní léčbu, jsme převezli do vojenské nemocnice v Džubě, již provozuje ministerstvo zdravotnictví a Červený kříž.
„Počty pacientů byly ohromné, což vyvíjelo značný tlak na naše zdravotníky. Ti nejzávažněji ranění pacienti se převáželi do naší nemocnici v Bentiu, kde už předtím kapacita nestačila kvůli vrcholící sezóně malárie,“ říká Tila Muhammad, vedoucí naší mise v Jižním Súdánu.
V posledních týdnech jsme nemohli převážet pacienty kvůli silným dešťům. Polní cesty se mění v bláto a nelze jimi projet. Ani letadla nemohou vzlétnout nebo přistát na nepoužitelných asfaltových přistávacích drahách. Mnoho pacientů převezených do Bentiu tam muselo zůstat. Již tak složitou situaci ještě více komplikuje COVID-19.
Téměř dva měsíce poté, co jsme pozastavili svou činnost v Piboru kvůli pandemii COVID-19 a probíhajícímu násilí, jsme se 11. srpna na místo vrátili. V centru města Pibor jsme zřídili ambulantní pohotovost.
„Ulevilo se nám, že konečně poskytujeme primární zdravotní péči, hlavně teď, kdy probíhá jak období dešťů, tak období mnoha onemocnění, kdy čekáme vysokou míru podvýživy, nemocí přenášených vodou a malárie,“ vysvětluje Josh Rosenstein, koordinátor naší krizové pomoci v Piboru.
Na naší pohotovosti a mobilní klinice na předměstí Piboru jsme doposud provedli více než 1 500 konzultací, poskytli předporodní péči téměř 300 ženám i rozdávali moskytiéry.
„Máme hrozný život. Všechno to začalo v únoru a nikdy bychom nečekali, že tahle situace potrvá tak dlouho ... Utekla jsem do buše se svou nemocnou tříměsíční dcerou. Byla nemocná a v červenci zemřela. Dnes je to od února poprvé, co jsem se dostala do zdravotnického zařízení,“ vzpomíná 19letá Marta z Piboru.
V průběhu roku 2020 zažil region Jonglei-Pibor mimořádně velké boje.