Zdravotníci na severu Itálie pracují za hranicemi svých možností
Onemocnění COVID-19 se rozšířilo do více než 190 zemí celého světa, včetně Itálie. Pomáháme třem nemocnicím s kontrolou nákazy, péčí o pacienty na dálku a terénní prací v původním epicentru nákazy na severu země. Podporujeme také pečovatelské domy pro seniory ve střední Itálii. Lékařka Chiara Lepora popisuje práci v oblasti Lodi na severu země, kde koordinuje naše projekty.
„Máme tým 25 lidí, kteří pracují tady v Lombardii, hlavně v okolí nemocnic ve městech Lodi, Codogno a Sant'Angelo. Místní zdravotnický systém je hodně pokročilý, ale virus byl rychlejší než všechny pokusy o zvládnutí narůstajícího počtu případů. Nemocnice jsou na hranici svých možností. Pohotovost v nemocnici v Lodi má teď 80 lůžek. I přes to, že takhle navýšili kapacity, nového pacienta můžou přijmout jedině, když se jiný pacient vyléčí, nebo zemře.
Naším hlavním úkolem je pomáhat zdravotnickému personálu v nemocnicích. Děláme vše, co je v našich silách, aby lékaři a sestry zůstali zdraví, protože pokud onemocní, nezbyde nikdo, kdo by ošetřoval pacienty. Máme mnoho zkušeností s prevencí a kontrolou infekcí z epidemií, kterým čelíme po celém světě. Nemocnicím proto pomáháme najít řešení a postupy, které ochrání před nakažením personál i ty, kteří ještě nakažení nejsou.
Všichni se o této nemoci pořád něco nového dozvídáme. Máme specialistu na infekční nemoci, anesteziologa a specialistu na urgentní medicínu, kteří vzájemně spolupracují a učí se od lékařů v nemocnici, kteří bojují proti COVID-19 od začátku. Místní lékaři a sestry byli a jsou v centru nákazy a získali zkušenost s klinickou léčbou, která je extrémně cenná. Můžeme se od nich učit a lépe se tak připravit na boj s touto nemocí i jinde. Už jsme viděli nové diagnostické přístupy, jako je použití ultrazvuku místo rentgenu při vyšetření plic, což se ukazuje jako mnohem jednodušší způsob.
Mimo nemocnice pomáháme v terénu přímo mezi lidmi. Spolupracujeme s praktickými a rodinnými lékaři při léčbě lidí doma a v domovech pro seniory. Vzhledem k přeplněným nemocnicím není jiná možnost než dát některé pacienty s mírnějšími příznaky do domácího léčení. Zápal plic je závažné onemocnění i za těch nejpříznivějších okolností, takže léčit ho doma je o to obtížnější.
Spolupracujeme s místními úřady na využívání telemedicíny a vzdáleného pozorování pacientů, včetně sledování množství kyslíku v krvi, abychom v případě zhoršení situace rychle zakročili.
Všichni zde pracují za hranicemi svých možností. Je neuvěřitelné vidět, jak lidé fungují bez ustání, snaží se přizpůsobit, učit, spolupracovat, aby zachránili co nejvíce životů. To všechno, zatímco je obklopuje tolik smrti.
Vedle vchodu do nemocnice v Lodi je malé pekařství a včera jsem mluvila s majitelkou. Otevírá obchod v pět hodin ráno, aby mohla nabídnout kávu a croissant zdravotníkům, kterým skončila noční směna. Řekla mi, že hodně lékařů a sester si vezme svou kávu, jde se posadit do rohu a rozpláče se. Pláčí tady, aby to ze sebe dostali, potom mohli jít domů postarat se o své rodiny a nebylo na nich vidět, jak těžké to je.
V krizích jako tato, kdy je toho potřeba tolik, musíme dělat těžká rozhodnutí. Jako Lékaři bez hranic to velmi dobře známe z kritických situací, kterým čelíme po celém světě.
Budeme tu pomáhat tak dlouho, jak bude třeba. Připravujeme se také na pomoc i v jiných oblastech, včetně těch, kde epidemie právě začíná a kde můžou mít preventivní opatření velký dopad.“