Boje, zabíjení, mučení, sexuální násilí a neustálé útoky na zdravotnická zařízení a jejich pracovníky. Od začátku bojů v dubnu 2023 si válka vyžádala katastrofální počet obětí a vedla k úplnému zhroucení systému ochrany civilního obyvatelstva.
Lékaři bez hranic jsou na místě přítomní, byť i oni mají přístup k pacientům ztížený. Důvodem toho je více než 60 násilných incidentů a útoků na jejich personál či majetek.
„Do nemocnice přivezli asi 20 lidí, kteří nedlouho nato zemřeli, další přivezli již mrtvé. Jiní [pacienti] přišli již se skoro amputovanýma rukama nebo nohama. Některým držel končetiny pohromadě jen kousek kůže. Jeden z pacientů přišel o nohu úplně. Jeho příbuzný, který ho doprovázel, ji s sebou nesl,“ popisuje následky ostřelování obytné čtvrti města zdravotník v nemocnici Nao.
Odhady celkového počtu doposud zraněných nebo zabitých lidí se liší, ale Lékaři bez hranic, kteří působí v osmi státech Súdánu, potvrdili, že jen v jedné z podporovaných nemocnic ve státě Chartúm, bylo v období od 15. srpna 2023 do 30. dubna 2024 ošetřeno 6 776 pacientů.
Sexuální násilí jako válečná zbraň
Analýza také odhalila šokující zprávy o sexuálním a genderovém násilí, zejména v Dárfúru. Průzkum mezi 135 přeživšími sexuálního násilí, které týmy ošetřily mezi červencem a prosincem 2023 v uprchlických táborech v Čadu poblíž súdánských hranic, ukázal, že 90 % z nich bylo zneužito ozbrojeným pachatelem, 40 % z celkového počtu bylo znásilněno opakovaně více útočníky. A polovina z celkového počtu přeživších ošetřených zdravotníky Lékařů bez hranic byla zneužita ve vlastních domovech.
„Z našeho sousedství zmizely jednoho dne dvě mladé dívky. Později byl unesen i můj bratr. Když se vrátil domů, popsal, že je násilníci drželi ve stejném domě jako jeho. Prý tam byly už dva měsíce a opakovaně byly znásilňovány,“ popisuje jedna z pacientek v Kadarifu.
Etnické násilí
Velkou část představuje etnicky motivované násilí. V Jižním Dárfúru podle dotazovaných v létě 2023 chodili členové RSF – a s nimi spřízněné milice – dům od domu, rabovali, bili a zabíjeli, přičemž se zaměřovali na Masality a další osoby nearabského etnika. „Ozbrojení muži v maskáčích RSF mě několikrát pobodali, až jsem spadl na zem. Když odcházeli z mého domu, podívali se na mě, jak ležím na zemi. Byl jsem sotva při vědomí. Slyšel jsem, jak říkají 'on zemře, neplýtvej náboji', když na mě jeden z nich šlápl,“ sdělil Lékařům bez hranic pacient z Nyaly v Jižním Dárfúru.
Nemocnice jako cíl
Po celou dobu války jsou nemocnice běžně drancovány a napadány. V červnu Světová zdravotnická organizace uvedla, že v těžko dostupných oblastech zůstává funkčních pouze 20 až 30 procent zdravotnických zařízení, a to pouze v minimální míře.
Jen týmy Lékařů bez hranic zdokumentovaly nejméně 60 útoků na svůj personál či zdravotnická zařízení. Například nemocnice Nao v Omdurmanu byla třikrát ostřelována, zatímco letecký útok ve Fáširu zabil letos v květnu dvě děti poté, co se zřítila střecha dětské jednotky intenzivní péče.
Humanitárním a zdravotnickým organizacím je navíc často znemožněno efektivně pomáhat. Přestože úřady nepatrně usnadnily výdej víz pro humanitární pracovníky, pokusům o zprovoznění projektů zaměřených na základní lékařskou péči stále pravidelně brání byrokracie. Příkladem je právě odmítnutí vydat cestovní povolení či blokace zásobování.
„Násilí válčících stran je umocněno blokováním a omezováním služeb v době, kdy je lidé nejvíce potřebují. V Súdánu mohou být razítka a podpisy stejně smrtící jako kulky a bomby. Vyzýváme všechny zúčastněné strany konfliktu, aby usnadnily rozšíření humanitární pomoci a zastavily tuto nesmyslnou válku proti lidem tím, že okamžitě přestanou útočit na civilisty, infrastrukturu a obytné oblasti,“ uzavírá Vickie Hawkins, generální ředitelka Lékařů bez hranic v Nizozemí.
Darujte pomoc
