Súdán: Vzdálený sen o návratu

Boje v Džabal Marra propukly před dvěma lety. Téměř 160 tisíc osob se kvůli tomu vydalo hledat bezpečí jinam. Více než 23 tisíc se jich usídlilo v okolí malé vesnice Sortoni, a tak vznikl tábor pro vnitřně vysídlené. Mnoho z jeho obyvatel se i přes problémy, které život v takovém táboře přináší, stále nechce vrátit domů. Vedoucí mise Lékařů bez hranic v Súdánu Elmounzer Ag Jiddou žil i pracoval v této části Dárfúru. Hovoří o tom, s čím se každý den zdejší obyvatelé potýkají.

I přesto, že je intenzita násilí mnohem nižší než v minulosti, je v táboře pro vnitřně vysídlené v Sortoni i jeho okolí stále patrné napětí. V Sortoni, kde určitou ochranu zajišťuje společná mise OSN a Africké unie v Súdánu (UNAMID), je život pořád neuvěřitelně složitý. Přesto zde lidé raději zůstávají. Vědí, že ozbrojenci, kteří je napadli v jejich domovech v Džabal Marra, odtamtud nikdy neodešli.

Neustále hrozí únosy, útoky a vraždy

Pro většinu lidí je život v Sortoni nepředstavitelný. Je to bezútěšné, přeplněné místo, kde je natěsnáno více než 23 tisíc lidí. Příděly jídla poskytované Světovým potravinovým programem byly omezeny na pouhé dvě porce základních potravin a jejich množství bylo sníženo. Příděly vody jsou omezené.

MSF

Násilí je neustálou hrozbou. Ozbrojené domorodé skupiny žijí blízko tábora a dost často se dostávají do konfliktu s jeho obyvateli kvůli právům na pastviny. Zaznamenali jsme případy žen a dětí, které byly přepadeny, zbity, sexuálně napadeny a někdy dokonce uneseny, když v okolí tábora hledaly trávu, dřevo nebo vodu. I muže někdy zajmou a zabijí. V naší nemocnici tyto zraněné ošetřujeme.

Nedostatek čisté vody často přinutí rodiny, aby hledaly nějaké náhradní zdroje. Denní příděl 7,5 litru vody na osobu nestačí na vaření, mytí a pro jejich zvířata. Lidé často riskují tím, že nabírají vodu ze stojatých kaluží. Voda v nich je znečištěná a může vyvolat onemocnění, jako je akutní průjem či žloutenka.

MSF

Většina obyvatel tábora jsou ženy a děti. Mnoho mužů zemřelo během dlouhých let bojů, nebo se někde jinde snaží zajistit si alespoň malý příjem, aby mohli živit své rodiny. Bohužel se stávají i případy, kdy oba rodiče zemřou, a malé dítě, někdy jen jedenáctileté či dvanáctileté, se musí samo starat o své sourozence. To je samozřejmě velice psychicky náročné.

Zlepšení v oblasti zdravotní péče

Každodenní život v táboře je velice složitý. Ale v oblasti poskytované zdravotní péče dochází ke drobným zlepšením. Ozbrojené skupiny donedávna trápily lidi cestující po silnici do nemocnice v Kabkabíja. To je nejbližší nemocnice, kam je možné odeslat pacienty k operaci. Přepadení, únosy a vraždy byly na denním pořádku.

Nyní je možné dostat se do nemocnice bez potíží do dvou hodin. Když jsem byl před čtyřmi lety naposledy v Dárfúru, bylo něco takového nepředstavitelné. Vždy to byla cesta s nejistým koncem.

MSF

Když jsme poprvé přijeli do Sortoni, všimli jsme si, že si rodiny kvůli strachu z útoků budovaly svá přístřeší blízko sebe. Věděli jsme, že ze zdravotního hlediska je takový hustě osídlený prostor živnou půdou pro šíření nemocí, jako je průjem či spalničky. Postupně se našemu týmu podařilo ve spolupráci s vůdci místní komunity vybudovat základní systém hygienických zařízení a zlepšit osvětu ohledně zdraví a hygieny v táboře.    

Lékaři bez hranic ve spolupráci se súdánským ministerstvem zdravotnictví ošetřují ve své nemocnici se 35 lůžky celou řadou případů, včetně onemocnění horních a dolních cest dýchacích a průjmů. V prvních dnech po spuštění provozu pohotovosti v roce 2016 jsme ošetřovali mnoho lidi zraněných při násilných útocích. Postupně se jejich počet snižoval. I přesto však zůstáváme ostražití pro případ, že by znovu došlo k útoku na tábor a museli bychom ošetřovat více zraněných najednou.

Práce s komunitou

Jedním z našich úspěchů je spolupráce s tradičními porodními asistentkami. S těmito respektovanými členkami komunity se nám s nimi podařilo navázat dlouhodobou spolupráci. Pochopily, že v případě komplikací je velice důležité přivést matku do naší nemocnice.

Skoro každý v Sortoni se chce vrátit domů do Džabal Marra. Bohužel je dnes tento sen stejně vzdálený jako před dvěma lety, protože v oblasti se pořád bojuje. Než se budou moci vnitřně vysídlení lidé vrátit domů, musí vláda, humanitární organizace a organizace mezinárodní pomoci zajistit dodržování jejich základních práv.

Lékaři bez hranic působí v Súdánu od roku 1979. V současné době provozujeme tři nemocnice v Severním Dárfúru a jednu v Západním Dárfúru; ve Východním Dárfúru pomáháme jihosúdánským uprchlíkům. Mimo to podporujeme dvě nemocnice ve státě Bílý Nil, které poskytují péči místním súdanským obyvatelům a uprchlíkům. Lékaři bez hranic působí také ve státě Gedaref, kde provozují zdravotnické zařízení zaměřené na léčbu a výzkum kala azar neboli viscerální leishmaniózy.