Fotogalerie: 12 měsíců eboly z pohledu 12 lidí

Svět nikdy nezažil tak smrtící a rozsáhlou epidemii eboly, jako je ta, která se rozhořela v západní Africe v březnu 2014 a trvá i rok poté. Dvanáct fotografií a komentářů nad událostmi tohoto roku ukazuje příběhy lidí zasažených epidemií i důležité okamžiky ve snahách Lékařů bez hranic, kteří po celý rok vytrvale volali po větší mezinárodní reakci.

1. Hilde de Clerk: první expert na scéně

březen 2014: Guéckédou, Guinea

Členka Lékařů bez hranic Dr. Hilde de Clerk byla jedním z prvních expertů na scéně po vypuknutí epidemie eboly v Guineji. Jelikož má zkušenosti z šesti předchozích epidemií eboly v Demokratické republice Kongo a v Ugandě, stanovila po svém příjezdu do Guéckédou spolu s týmem nejdůležitější priority. Mezi nimi byla například péče o nemocné v tamní nemocnici, školení místního zdravotnického personálu v oblasti ochrany před nákazou, zvyšování povědomí o viru v komunitách, zajišťování bezpečných pohřbů a zřízení systému ambulancí, které by převážely pacienty s podezřením na nákazu na místo, kde budou izolováni a kde se jim dostane potřebné péče.

2. Beindu Fatorma: Symbolické objetí

říjen 2014: Kailahun, Sierra Leone

Osvětová pracovnice Mari Nytnum Sorlien objímá vyléčenou pacientku Beindu Fatorma při návratu ke svému manželovi a komunitě. Na místech, kde platí zákaz jakéhokoli fyzického kontaktu, má i prosté objetí obrovský význam – je to symbolické gesto, které ukazuje, že pacient, který se vyléčil z eboly, již není infekční.

3. Mamadee: Chlapec, který přelstil ebolu

srpen 2014: Foya, Libérie

V léčebném centru Lékařů bez hranic ve městě Foya hraje nahlas rádio, ze kterého se ozývá hudba ghanského tance azonto. Pacienti ji poslouchají každý týden z postele – až na jednoho. Jedenáctiletý Mamadee předvádí tanec skupince lidí, která ho obdivuje. Je k neuvěření, že Mamadee má ebolu.

Video: I nad ebolou lze zvítězit

4. Bentu Sandy: Síla místních spolupracovníků

prosinec 2014: Bo, Sierra Leone

Bentu Sandy nad ebolou zvítězila. Poté, co byla propuštěna z léčebného centra ve městě Bo, začala spolupracovat s Lékaři bez hranic jako poradkyně v oblasti duševního zdraví a poskytovat podporu pacientům ve vysoce rizikové zóně. „Nejdřív jsem se nakazila a pak mě léčili Lékaři bez hranic. Vím tedy přesně, jak se pacienti cítí,“ říká Bentu.

5. Kollie James: tisící pacient, který přežil ebolu

6. října 2014: Foya, Libérie

Kollie James byl tisící přeživší, který byl propuštěn z léčebného centra Lékařů bez hranic v západní Africe. Jeho otec Alexander byl velmi šťastný, že jeho syn nemoc překonal, ale zároveň smutný kvůli těm, kdo takové štěstí neměli. „Je to skvělé,“ říká Alexander, „ale zajímalo by mě, kolik lidí jsme již ztratili. Kolik jich nepřežilo? Samozřejmě jsem šťastný, že mám zpátky Kollieho, ale je těžké nemyslet na ty, co s námi již nejsou.“

Svědectví: Můj syn je tisící pacient Lékařů bez hranic vyléčený z eboly

6. Joanne Liu: Zoufalé volání o pomoc

2. září 2014: New York, USA

Na zoufale pomalou mezinárodní reakci se navždy bude vzpomínat jako na jeden z klíčových elementů epidemie eboly. V září 2014 učinila mezinárodní prezidentka Lékařů bez hranic Dr. Joanne Liu bezprecedentní výzvu vůči členským státům OSN: „Abychom epidemii porazili, je nezbytně nutné, abyste okamžitě nasadili civilní a vojenské prostředky s kapacitou pro boj s biologickými hrozbami. Vyzývám vás, abyste zmobilizovali své krizové týmy a naplno využili své logistické možnosti.“

Projev & video: Zvláštní briefing OSN k ebole v západní Africe

7. Jackson K. P. Naimah: Vyprávění o hrůzách v Monrovii

18. září 2014: Monrovie, Libérie

Vedoucí týmu Lékařů bez hranic Jackson K. P. Naimah z Libérie v září oslovil Radu bezpečnosti OSN skrz videokonferenci s urgentní prosbou o více prostředků pro boj s epidemií: „Právě teď, zatímco mluvím, sedí u vchodů do našich léčebných center lidé a doslova žebrají o život. Právem se cítí sami, zanedbaní, přehlížení – ponecháni na pospas hrůzné a nedůstojné smrti. Zanedbáváme nemocné, protože v terénu není dostatek pomoci.“

8. B. Sunday Williams: Sbírání těl

říjen 2014: Monrovie, Libérie

B. Sunday Williams pracoval pro Lékaře bez hranic v Monrovii jako dezinfekční pracovník v týmu, který se podílel na transportu nakažených i převážení těl obětí. Práce týmu byla náročná a riskantní, i tak ovšem jeho životně důležitá činnost často zůstala bez povšimnutí. „Když jsem slyšel o ebole, byl jsem vyděšený – bál jsem se sbírat těla. Teď už se ale nebojím, cítím se chráněný.“

9. Javid Abdelmoneim: Z Evropy do západní Afriky

listopad 2014: Kailahun, Sierra Leone

Před touto epidemií měli Lékaři bez hranic pouze 40 spolupracovníků, kteří měli zkušenost s ebolou. Jelikož bylo málo expertů, někteří z nich se do projektů vrátili vícekrát. Lékaři bez hranic měli problémy s hledáním spolupracovníků, které mohli poslat do zasažených oblastí. „Celé léto jsem odjezd do západní Afriky odkládal,“ říká Dr. Abdelmoneim z Londýna. „Potom jsem dostal e-mail od Lékařů bez hranic, ve kterém stálo „Jsme zoufalí – to se nikdy předtím nestalo.“ Javid se připojil k týmu Lékařů bez hranic v Kailahunu, jednom z ohnisek eboly v Sierra Leone.

10. Fanta a Ibrahim: Spolek přeživších

listopad 2014: Konakry, Guinea

Fanta Oulen Camara (první zleva) a Ibrahim Savane (druhý zprava) byli jedni z prvních vyléčených pacientů, kteří mohli opustit ebolové centrum Lékařů bez hranic v guinejském Konakry. Ebola je oba připravila o několik přátel a členů rodiny. Poté, co centrum opustili, se stali obětí diskriminace a stigmatu, dokonce přímo ve svých rodinách. „Jen mezi lidmi, jako jsme my sami, jsme se mohli cítit zcela příjemně. Při setkávání s dalšími pacienty, kteří ebolu porazili, jsme mohli zažít legraci a znovu si užívat život,“ vypovídá Fanta. „Proto jsme se rozhodli založit spolek těch, kdo ebolu přežili, abychom si vytvořili místo, kde se budeme cítit vítaní.“ Spolek má nyní více než 200 členů, kteří se také podílejí na snahách zmenšit stigma doprovázející ebolu a přesvědčovat komunity, aby přeživší znovu akceptovaly. Oba teď pracují pro Lékaře bez hranic: Fanta poskytuje psychologickou podporu pacientům a Ibrahim vede tým zdravotních propagátorů.

11. Bangura Santos: Komunikace s místními obyvateli

prosinec 2014: Kailahun, Sierra Leone

Bangura Santos je překladatel, který se také nakazil ebolou. Byl přijat do léčebného centra Lékařů bez hranic v Kailahunu, kde se i vyléčil. Bangura se posléze přidal k osvětovému týmu Lékařů bez hranic, jehož hlavní prací bylo mluvit s místními lidmi o ebole a přesvědčit je, aby na její symptomy ihned reagovali. „Když jdu do komunity a řeknu, že jsem přežil ebolu, tak lidé berou moje rady vážně.“

12. Adama Kargbo: Pro těhotné ženy ebola neznamená rozsudek smrti

leden 2015: Kissy, Sierra Leone

Adama Kargbo byla první pacientka přijatá do ebolového centra Lékařů bez hranic v Kissy. Byla těhotná a o své dítě přišla, ale navzdory všem okolnostem přežila. „Až mi bude lépe, chci jít na univerzitu, studovat účetnictví a pracovat v bance,“ říká Adama. Lékaři bez hranic ve svém centru otevřeli mateřskou jednotku, kde se těhotným ženám s ebolou dostává speciální péče.

• Více informací o ebole