Darujte pomoc
Malé zázraky v humanitárních krizích
Letošní rok byl poznamenán dramatickými událostmi, které výrazně ovlivňovaly práci Lékařů bez hranic v terénu. Čelili jsme epidemii eboly, zasahovali po přírodních katastrofách v Nepálu a Malawi, zachraňovali životy na moři a poskytovali pomoc migrantům na jejich cestě za bezpečím. Ale i ve chvílích, kdy jde o život, se mohou dít malé zázraky. Momenty, kdy přichází na svět dítě, jsou radostné, bez ohledu na to, co se děje okolo. Letošní rok nám dal možnost zažít několik příběhů zrození nového života v netradičních podmínkách.
Malawi: Dcerka povodní
Začátkem roku postihly Malawi povodně – největší, jaké místní pamatují. Berita byla v osmém měsíci těhotenství, když povodně zasáhly jejich vesnici. Voda přišla v průběhu noci. Berita vstala ve tři ráno, dům už byl plný vody. Voda se dotýkala i prostěradla, na kterém předtím spala, a pomaličku stoupala. Nejdřív sahala po kotníky, pak po kolena. Nedalo se jít jinam než nahoru. Mathias, manžel Berity, pomohl své ženě a pěti dětem do větví stromu. Zůstali v nich čtyři dny.
Třináct dní poté, co přišly záplavy a rodině odnesly veškerý majetek, si Beritino dítě žádalo na svět. „Vyrazili jsme na kliniku, ale byla zavřená. Nebyl nikdo, kdo by nám pomohl. Řekli mi, abych počkala, že se blíží vrtulník, který mě může odvézt na jinou kliniku,“ vypráví Berita. Jejich vesnice se totiž v průběhu povodní proměnila na ostrov odříznutý od zbytku země.
„Když jsme přistáli, dozvěděli jsme se, že je tu žena v pokročilé fázi porodu, ale není nikdo, kdo by jí asistoval. A tak to zbylo na mně,“ vzpomíná Clive Kasalu, malawijský zdravotní bratr a porodní asistent pracující s Lékaři bez hranic. Clive měl k dispozici nejen pohotovostní porodní sadu, ale hlavně čtrnáct let zkušeností. O půlnoci se rodina rozrostla o nového člena: zdravou holčičku.
Středozemní moře: Porod na lodi
V jednu říjnovou neděli byla lodí Dignity I zachráněna i 25letá Collins z Kamerunu. Tísnila se se 120 lidmi na gumovém člunu. Collins utekla z Kamerunu před Boko Haram a její cesta do Libye trvala šest měsíců. Od útěku svého manžela už neviděla. V Libyi ji často bili a byla svědkem znásilňování ostatních žen, se kterými cestovala.
Pátrací a záchranné akce ve Středozemním moři se zúčastnila i porodní asistentka Astrid: „Dnes ráno jsme zachránili dva gumové čluny, na kterých bylo 240 lidí. Bylo na nich 40 žen, 6 z nich těhotných. Rychle jsme zjistili, že jedna z těchto žen má kontrakce. Vyšetřila jsem ji a zjistila, že opravdu rodí. Po zhruba čtyřech hodinách jí praskla voda a krátce poté porodila velkého zdravého chlapečka. Jsem velice ráda, že jsme ji našli včas, kdybychom přišli o čtyři pět hodin později, musela by rodit ve špinavém gumovém člunu, na kterém bylo dalších 120 lidí.“
Malý chlapeček dostal jméno Divan a spolu s matkou byl převezen na loď španělského námořnictva. Collins neví, zda je její manžel a otec jejího syna ještě naživu. Na cestě za novým životem ale není sama, doprovází ji její malý Divan.
Guinea: Nubia, symbol naděje
Malá holčička Nubia se narodila v ebolovém centru Nongo v guinejském hlavním městě Konakry. Její maminka při porodu zemřela. Nubia strávila první měsíc svého života v izolaci. Hned po narození musela totiž vybojovat svůj první boj – boj o život, boj s nemocí ebola.
„Je mimořádné, že novorozeně přežilo ebolu. Nevíme o tom, že by se v minulosti stalo něco podobného,“ říká pediatrička Jenny, která byla jednou z těch, co Nubiu v jejím boji podporovali. Na měsíc se spolupracovníci v ebolovém centru stali pro malou Nubiu náhradní rodinou. I proto jméno dostalo děvčátko po zdravotní sestře Nubii z týmu Lékařů bez hranic.
Když se Nubia uzdravila, všichni radostí tančili. „Jsem velmi pyšný a mám velkou radost, že Nubia dnes odchází z nemocnice. Lékaři o ni dobře pečovali,“ řekl při propuštění malé holčičky její dojatý tatínek. Nubia se stala symbolem naděje pro svou rodinu i pro celou Guineu – byla totiž poslední pacientkou v epidemii eboly v této zemi. Celý příběh malé Nubie si můžete prohlédnout také ve fotogalerii.